Jak už jste u mě zvyklí, víte, že na Bali jezdím pokaždé na podzimní a jarní turnus, a přes léto trávíme čas potápěním u nás na druhé základně v Chorvatsku. Jinak tomu nebylo ani letos, a já jsem opět vyrazil na jarní Freedive kemp od půlky března až do půlky dubna – opět dva čtrnáctidenní kempy. Náplň jako vždy: trénink, hloubky a objevování nádherných věcí tady pod vodou.
Letos to bylo malinko jiné v tom, že jsme se domluvili, že prvních 14 dní kempu proložíme párdenním výletem na jih Bali za surfováním, což byla úplná pecka. Jsem rád, že moje žena konečně mohla vyzkoušet sport, který ji už delší dobu zajímal – a opravdu jí to šlo. Trávil jsem tím pádem letos i hodně času s mojí rodinou a dcerou, a bylo to moc fajn.
Co se týče výkonu účastníků – letos jsme tu opět dělali pro úplné začátečníky kurz Level 1, což je u nás 0 až 20 m, a navazovali kurzem Level 2, což je 20 až 40 m. Opět se ukázalo, že Freediving je prostě přirozený a výkonnost studenti šla velice rychle nahoru. Dolů.
Také jako vždy musím napsat, že freediving není moc o tom, jak jste fyzicky připravení nebo mentálně nastavení. Ať se to různě učí a vykládá – o tom to opravdu není. Nejdříve je to o tom pochopit na intelektuální a praktické úrovni nutné postupy pro vyrovnání tlaku ve středouší a práci se změnami tlaku de facto všude ve vašem těle – což se týká hlavně dýchací soustavy. Pak technika. Pak může přijít akcent na jiné věci...
Někteří úplní začátečníci tu dali 30 m hloubky, což je opravdu už docela velká porce. Ale jak vždycky říkám – není to o tom, kolik uděláte metrů, ale jakým způsobem je uděláte. A toho si vždycky považuji mnohem víc. Protože třeba u Andreji to bylo stále bez jakýchkoliv známek hypoxie, především bez cyanózy, v maximálním uvolnění a bez vizuálních kontrakcí – ani při cestě nahoru.
Stejně tak všichni udělali bez problémů maximální možný limit ve statice kurzu Level 1 Fii. A opět – asi dobrý oddíl, protože nikdo neměl jediné znaky nebo příznaky jakéhokoliv problému.
Kromě každodenního hloubkového tréninku jsme dělali výlety na oblíbené lokality tady v okolí – ať už je to vrak hluboko potopené lodi Liberty, nebo útesy padající do hloubek kolem 40 m. Viděli jsme žraloka bělocípého, želvy, parádně ochočeného havýše skvrnitého, chobotnice a spoustu dalších zvířat. Je to tady prostě úplná pecka. A tedy nejenom hloubkami živ je freediver.
Poslední session posledního rána končila návštěvou velikánské želvy přímo na bojkách, která nás doprovodila až zpátky na břeh. A poslední den ráno jsme si všichni vstali v 5:30, abychom se ještě na východ slunce sešli na protahování tady u nás na jógovém molu, kde většinou ráno děláme tuhle esenciální část dne – pozorování toho, jak vyleze slunce.
A co napsat závěrem?
Bali bylo opět perfektní. A dneska, když jsme tam seděli ráno a říkal jsem si „je to poslední den“ – hned mě ale napadlo, že "je to první den". První den a první ráno zase něčeho nového.
Teď se přesunu globusem na opačnou stranu, a už za pár desítek hodin políbím svoji ženu a dceru.
A začne zase nový příběh.
A začne zase nový příběh.
A takhle to bude – posouvat se světem ve svém těle, zůstat neustále v pohybu ve své hlavě, ochotný přizpůsobovat se změnám a pádícímu času okolo tebe. A to je to, co se nedá naučit. Je to věc, kterou je potřeba neustále jen a jen provádět.
Tak pojďte. Již za pár dní se potkáme v polském Deepspotu (https://www.pimpyourlife.cz/cs/m-3-aktualni-kurzy) a za pár týdnů v Chorvatsku na další třetinu roku, kterou strávíme opět pod vodou. (www.pimpyourlife.cz)
Život je fajn.
Martin, Bali
