Jsem na Bali, je večer a my v restauraci probíráme
nádherné místa k potápění na světě….
Jindra nám pouští Guillame Neryho a jeho dokument, kde se potápí
v neskutečnejch jeskynních systémech v MExicu. Viditelnost na hodnotě
„VZDUCH“ a já sedím a nemám slov.
Když pak padne poslední minuta titulků, mám jasno.
Tam musím letět.
Tohle musím propotápět taky…
A tak…
V hlavě mi jede mantra freedivingu....
"Nádech…zádrž….dlouhatánský výdech….zádrž…ještě jednou, naposled Máťo."
"Preequalizace, vyplivnout šnorchel, a zanoření...ták jsi šíííkulda.."
"1,2,3, ekvalizace,4,5 kopů,ekvalizce, uvolnit hlavu, krásnou pozici a padám, krásně ti to jede, Máťo, krásně..."
A o minutu později již sedím na dně cenoty Angelita , na poloostrově Yucatán,
na tom samém kusu starého kmenu, a koukám na mlhu oddělující sladkou vodu od
slané.
Jsem tu.
Jak jsem si slíbil.
Neskutečné.
------------------------------------------------------------
Trocha retrospektivy.
Samozřejmě jsem po návratu z Bali pustil tenhle dokument Mir, aby to
viděla taky, a pak jsme již jen začali shánět letenky, vymýšlet termín a netrvalo
dlouho, a měli jsme v ruce tickety na Condora za 21 tisíc směr Mexico.
Ubytovali jsme se u Mir kamarádů Matěje a Lucky, co tu mají luxusně vymazlený resort La Calma
v džungli májské rezervace, a začli jsme plánovat co a jak tu musíme
přesně udělat.
Požadavky byly – vyzkoušet prostě maximum toho, co jeskynní systémy tady na Cenotách
nabízejí. A jako třešničku na dortu objevit tu Cenote, kde G. Nery točil to
neskutečné videjko.
Dokument G Neryho :
Obyčejně náš den tedy vypadal takto :
Ráno v 6:30 budíček, a hurá na cca 5 – 7 km běh. Po návratu udělat čaj a
na cca hodinu cvičit yogu. Lehká snídaně, většinou z ovoce a pak již na
první cca 1,5h dlouhou freedive session, do cenotes. A že jich tu bylo.
Kolem 12h návrat a nějaké jídlo a na hodinu si lehnout a odpočívat – freediving
vysiluje tak moc…
Tělo funguje v apnoi cca 10x namáhavěji (laktát, pokles krevního cukru)
než při stejné činnosti při normální výměně plynů..
Odpoledne kolem 14h druhý, opět cca 1,5 h dlouhý freediving.
Večer yoga uvolňovací, výborný veganský
(pro mě) vegetariánský (pro Mir) večeře a kolem 21h black out v postelích.
Po 14 ti dnech se dostaneš celkem do formy...a když to takhle děláš rok...tak :
: )
Joga space...
Mexico je vůbec zajímavá země. Co mi tak utkvělo v paměti ?
Předně, krom krás freedivingu, o kterých se samo ještě rozepíšu, je to brutální vyžranost místních obyvatel. Matěj nám vysvětlil, že je to především proto, že si vytvořili neuvěřitelně strašný stravovací návyky – maj závislost na Cocacole, žerou k snídani smažený maso a tacos a vyhoupli se s hodnotou 167 litrů slazených nápojů / osobu na první místo ve světě. Není vyjímkou vidět rodinu o cca 1O ti lidech, s totálním SUMO efektem od 3 letýho dítěte po 5O ti letou bábu. Fakt ultimátní sumofighters family gengy.
Špatnej benzín a nafta. Sehnat tu víc než 87 oktanovej benzín nejde. O naftě se snad nedá ani mluvit, spíš je to mazut a sežerou to jen největší trucky, který jsou tu ovšem užasný. Matějovo Lobo F 150 papá krásnejch 35 l na 100. Kompletní generálka Toyota Hilux v plný palbě (ramena, čepy, tlumiče, poloosy) vyjde na 6OOOkč i s prací. Ach jo.
Nádherná příroda. Prales je prales. Vápenec kam se podíváš a v něm kdekoliv kopneš, najdeš cenotu. Takže co teda ty cenotes ?
My jsme prolezli hned několik. Hned první den jsme si na rozpotápění dali Cenotu Dos Ojos. Tu jsme nakonec také vyhlásili nejlepší cenotou celého výletu. Takzě, co to teda například talhe konkrétní obnáší ?
Dos Ojos tvoří dvě „oka“ propadlého jeskynního systému. Voda v Cenotách je teplá cca 24-25stp a je tak tomu po celý rok. Viditelnost se pohybuje od hodnot „vzduch“ po hodnoty „neměřitelná 100m viditelnost.“ Jsme tu skoro na rovníku, a celý den tedy slunce osvětluje jiné restrikce tohoto systému. Když jsem tu poprvé skočil do vody, nepochopil jsem nic. Tohle není potápění, to je lítání ve vzduchu…
Můžeš zaplavat do tmavých koutů, vydat se hluboko do jeskynních systémů a stále na tebe vzadu čeká světlo na konci tunelu. Někdy jsem se pustil i do 2:3O dlouhých výletů po šňůrách pro scuba divers, a mnohokrát jsem je tam i potkal, posvítili mi a já objevil obrovské prostory těch až do té chvíle temných zákoutí.
"Jak doplňovat pitný režim při freedivingu v cenotách ?"
OTEVŘEŠ PUSU, A PIJEŠ...voda je tu výborná, a když jsi v 1O ti metrech hluboko a začneš pít, má to svoje zvláštní kouzlo...
Našel jsem tu také několik velice zajímavých průplavů, z nichž si asi nejvíc užíváme ten z „oka jedna“ do „oka dvě“ což je cca 40m dlouhý tunel, (ale dá se protáhnout i na 100m variantu) s nádhernými stalaktity a stalagmity, kdy po celou tu dobu vidíš světlo na konci tunelu. Ponor je v komfortu do minuty a je neuvěřitelný. Tady nám taky nejvíc lepilo, když se tu jednou za náma vydal jakýsi šnorchlař, nikomu nic neřekl a prostě to zkusil s náma a my to nevěděli. Cukal sebou na konci fest, ale BIG RESPECT, dal to až do konce. Vůbec jsem nepochopil nic, když pak vedle nás vyplaval…
POUČENÍ PRO VŠECHNY ! Nikdy nenásledujte freedivery do jeskyní. Mají mnohem víc vzduchu, než vy : ) Nebo se aspoň zeptejte.
Upozornění pro FREEDIVERY : „NIKDY nelezte do jeskynní bez neoprenu. Šnorchlaři si myslí, že jste „obyčejný německý turista-šnorchlař“ a jdou za váma.
Neměřitelná viditelnost velice zkresluje vzdálenosti - toto je foceno z půlky.
Mirly se neuvěřitelně zlepšila. Každý den jsme tu pracovali na jejích equalizacích, a na psychičce, a fyzické připravenosti. Na človíčka, co s freedivingem začal před pár měsíci šla neskutečně nahoru. Uši chodily, fyzicky zvládla to samé co já a prolezla se mnou i ty nejdelší a nejtmavší jeskynní restrikce, včetně průplavu z jedné cenotes do druhé, kde se skoro minutu na hladinu nedostaneš. Měl jsem z ní, a stále mám obrovskou radost, a omlouvám se za tu tréninkovou torturu kterou jsem jí mučil, a ty moje kecy o jídle. Jsi nej, Mi ! Jen tak dál… VELIKÉ DĚKUJI !!!
jeden 3Om průplav v protiproudech...v podání Mirlika.
Netopili jsme samo jen tady. Navštívili jsme další a další cenotes, Tak BeHA, Las Palmas, Grand Cenotes, Manrovníky,The Pit…o Pitu se musím zmínit, neboť mi učaroval asi nejvíce.
THE PIT. Jak už název napovídá, je to díra. Měli jsme jí od baráku cca 3 minuty na skůtru (Dos Ojos 3 minuty pěšky) a bylo to ideální spojení tréningu – ráno Pit hloubky, odpoledne Ojos vzálenosti.
Takhle díra má poměrně malý prostor hladiny, aby se to v hruškovitém tvaru rozšiřovalo níž a níž až do cca 35 ti metrů, kde začíná „pseudodno“ s mlhou, která se dá samo proplavat ještě hlouběji, do jeskynních systémů. Tohle je poměrně depresivní a nebezpečná situace, a udělal jsem to jen 3x za celej pobyt tam. Ta kaverna je opravdu krásná. Paprsky světla ti kreslí lajnu na dno, a ty skáčeš z 16m hlubokých utesů šipky do temných 40m hloubek…a nahoru bouldruješ (pokud topíš bez ploutví – a já jsem občas topil) ke světlu a nádechu…
Taky je tu asi nejlepší viditelnost z celého tohodle systému, prostě když se zadaří a není tu moc SCUBAbublajících potápek, tak už z hladiny vidíš i přes ty odlesky až na dno. A to je tam prosím tma…
The Pit mě prostě bavil a moc.
A ještě tam mám nějaké resty…ta jedna část se otvírá velice daleko, a tam se chci vydat. Jen musím mít sebou lampu. Takže příště…
Další Cenote byla o potápění v mangorovníkách – taky jeden z neuvěřitelných zážitků – tenhle systém byl propojený s mořem, byla to jakási „řeka“ kde voda tekla kořenama stromů a končila u silnice cca 60 metrů od moře. Hned první ponor jsem se tam vydal, „vtáhlo“ mě to na dvě minutky dovnitř, mnoho komedie. Metr za sekundu proud…a na oceán 4 minuty práce zatočenejma jeskyněma. A neskutený míchání sladké vody se slanou.
To je tu vůbec tak strašně zajímavý tohle míchání vod !!! Vysvětlím.
Už jste určitě někdy koukali dalekohledem. Tak si ho maximálně rozostřete, a to co vidíte, je to co vidíte občas v určitých hloubkách v Cenotes. Prostě ostrá viditelnost, najednou cca 9 dioptrií, a opět ostrá viditelnost. Na některých fotkách je to dobře vidět – to není efekt z fotošopu…
Mirlyk tu dal opravdu úžasný průplavy. Mangrovníky celkově zaujaly, a hodně…
...tahle fotka není umělecky rozostřená, toto je těsně pod vrstvou "slané a rozmazané" vody. Viz horní část fotky...
A co Moře ?
Moře…jsem popravdě nebyl. Voda je tu teplá, překypuje životem a určitě je tu co dělat. Velrybí žraloci, spousta Sib skvrnitých, a tím spousta myslím hejna o stovkách kusů jedinců, hodně planktou a život tu jen kvete. Ale víš ty co - nejde mít vše najednou. Je třeba se sem taky vrátit, ne ? Takže důvod je.
A zázemí ?
Tam, kde jsme byli ubytovaní – tady je link : je resortík o kapacitě 16 lidí a vedený Matějem a Luckou, kteří tu žijí již 5 let. Apartmány jsou krásný, v mexickým stylu, dřevo, hrubé zdi, bílá a červená a hodně barev, venku je posezení a místo, kde jsme společně jedli, a o 50m dál úžasná budova na cvičení JOGY, kterou jsme využívali každý den.
Nic není problémem, se vším nám bylo poraděno, Matěj nás bral na ty nejlepší cenotes a byl nevyčerpatelnou studnicí informací.
Na jedné session jsem potkal dva freedivery z Mexica, a s nima jsem si na The Pit krásně u lana a bojky zablbnul, chlapík učil dřív v Egyptě v Dahabu a teď je tady. Další den na to jsem se vyblbnul na jeskynních s mistrem Mexica ve freedivingu. A hned další den přiletěl Patric z La Paz, a všichni společně jsme vyrazili objevit Neryho cenotu, ve které natáčel to videjko.
Našli jsme jí a odhalili její tajemství. Stejně jakožto i tajemství toho dokumentu. Ale o tom až v jiném článku.
Mexico….prostě bych tu o něm mohl psát ještě hodiny, zatímco sedím v letadle nad oceánem a Mirly vedle mě chrupká zamumiovaná do péřovky a dek. Ale vás by to už nemohlo bavit číst, přece. Mnoho zážizků tohoto výletu bylo nepřenosných, tak se o to nebudu ani snažit, a radši to ukončím.
Jen ještě pár doušek na závěr.
Mexico přidáváme tímto do portfolia našich Pimp your life akcí. Protože tady to za to stojí, a když už nevíte, kam by jste se s freedivingem posunuli, tak Mexický cenotes jsou fakt dobrá volba.
Nebo když už nevíte, co by jste ještě s freedivingem, nebo vlastně i se Scuba potápěním vymysleli. Tak sem. S Matějem jsme dali dohromady ceny, itineráře, a vypíšeme tu kurzy obsahující jeskynní freediving, velrybí žraloky, tréning hloubek, yogu a vy si to budete moci s náma dát.
A co bude dál ?
Potkal jsem tu Patrika, žijícího v La Paz, výborného spearfishera a freedivera. U něj je další mega možnost. Čistej výlet za interakcí s největšíma zvířatama ve vodě. Velrybí žraloci o délkách přes 10 metrů, Keporkaci, Vorvani, Blue Hole, a hlavně taky třeba Baja ofroud závody v poušti…tam bude náš další výlet…a i o tenhle „kurz“ rozšíříme naše možnosti.
Já prostě potřebuji jít dál, tvořit, vymýšlet, plánovat, a hlavně uskutečňovat ty naše sny. Protože o tom to je. Chci aby jste možnost měli i vy….pro vás to taky dělám.
Celý tenhle výlet jsem si obrovsky užil. Splnilo to vše, co jsem očekával, a co jsem si představil. Mirly se rozchodily equalizace, (z čehož mám i přes úspěch celé akce tu největší radost), objevil jsem místa skrytá na téhle planetě tak že bys řekl – toto je jiný svět, a poznal jsem opět novou zemi a skvělé lidi, za kterýma se budu chtít vrátit.
I am – I can.
Dneska je to přesně rok, co jsem odletěl na Bali. Jednu věc jsem se za tenhe rok naučil a chci vám jí předat.
A to že neexistuje jediná věc, kterou by jste nezvládli. Jen je pro její uskutečnění třeba udělat maximum. I kdyby nevyšla, přinese uspokojení již jen tím procesem získávání vědomostí, rozvoje člověka. Tím procesem učení, a cesty.
Pojďte, do toho. Do čehokoliv.
Čekáme na vás.
PS : Poděkování na závěr – Mirly.
Jsi nejlepší a já jsem BLÁÁTO.
Pusu.
Martin, Boeing 767 -300
nad oceánem.
