“Chuť učit se něco nového, ochota přizpůsobit se změnám, a obecná flexibilita mysli je to, co si v životě musíme klást na první místa pomyslného žebříčku rozvoje sebe sama.”
#martinovymyšlenky
Skončil kurz Jogy, fyziologie a já mám pro vás pár slov z tohoto kurzu, jak bylo, co jsme dělali, a kdy to zase uděláme.
Myslel jsem původně, že letos kurz v lednu nestihneme - bylo prostě moc a moc akcí, ale nakonec mě kamarádi okolo Romči Bobkové a Pepy Veselého v kolaboraci s Markem Buřvalem požádali, zda bych neudělal opět (jako kdysi před lety pro jejich skupinku) kurz jogy.
Slovo dalo slovo, řekl jsem ANO a 11 a 12 ledna jsme se opět po letech potkali. Přidalo se k nám dalších 15 lidí, a byla nás mocná síla, jak by řekl Mažňák :)
A teď už k tomu co na kurzech děláme, a co o zasněženém víkendu proběhlo. Na kurzu mi nejde o precizní provedení pozic, to ani náhodou. Snažím se vás všechny opravovat, ukazovat vám jak to máte dělat, samozřejmě, ale také vás učím jak zapojit dýchání do celého toho procesu cvičení, jak skládat vlastní sestavy, jak používat víc než jen zrak a jak přidat i další smysly.
V sobotu obvykle cvičíme a přednášíme od 9 do 12 jak správně provádět pozice ve stoji, s akcentem na dech a rozumné rozsahy, pak jak předklon, záklon…
Pak od 14 do 17 přidáváme pozice s oporou končetin, v sedě, v leže.
A nakonec od 19 do 22h ještě diskuze a přednáška o výživě, suplementacích, sportovních progamech těla i hlavy, a třeba i na to, co ta snídaně :) .
Je to hodně našlapaný den a neděle není jiná.
Bylo to skvělý.
Dýchali jsme společně, smáli se sami sobě jak nám ty naše těla protestují. Zkoušeli, selhávali, zkoušeli znova, selhávali znova…selhávali líp. A tohle, tu chuť se učit nové věci, jsme si odvezli domů.
Právě sedím v poloze placky na joga podložce, je 5h ráno, venku sněží a protože je uplněk, vidím vše krystalicky jasně i přes tu tmu. Napadá mě tolik myšlenek, které jsou nepřenostné aniž bych se před vámi neodhalil jako ezoterickej dement, takže budu mlčet, nechám to na sebe působit, se vzpomínkou na vás všechny co jsme si dali těch 48 hodina našich životů jeden druhému.
A budu doufat, že budeme dýchat ještě dlouho.
Společně.
Do plna.
Ma,děkujíc všem, co se chtějí učit, za to že chtějí..jpg)
