Mám za sebou dnešní maximálky, a protože se mě ptáte na Messengeru, jestli o tom napíšu něco víc než jsem poznamenal pod Feedpříspěvkem, rozhodl jsem se k tomu napsat pár slov. Především tím chci poděkovat všem, kteří mi umožnili cestu k dnešnímu hlubokému ponoru.
Musím přiznat, že jsem neměl žádný pořádný čas na přípravu, neboť jsem se před dvěma týdny dozvěděl, že mám možnost zúčastnit se opět místního výzkumného deep projektu. Součástí projektu byla zajištěná lajna s přístrojovými potápěči a liftbackem, a stejně jako před několika lety jsem na to kývl. Měl jsem cca 10 dní na to, abych se dal dohromady a zkusil vytěžit maximum z mého nulového deep tréninku. A protože věřím, že by má cesta mohla někoho z vás inspirovat, nebo přinejmenším zaujmout, tak ji tady teď rozepíšu.
Nejprve jsem si vybral disciplínu, kterou bych chtěl tuto hloubku dosáhnout. První den tréninku jsem absolvoval třikrát 51 m jen s nádechem ze šnorchlu, přičemž každou tuto hloubku jsem udělal jinou disciplínou: jednou to bylo FIM, jednou CWT a jednou CWTB. Nejtěžší disciplína pro mě byla CWT s monoploutví, a tak jsem se rozhodl, že půjdu touto cestou.
Naposledy jsem potápěl nějaké hloubkové metry v Indonésii, (březen, duben) od té doby jsem se věnoval motorsportu a poslední měsíc a půl před Chorvatskem jsem především jezdil na kole a obecně sportoval. V Chorvatsku jsem první šest týdnů učil v kuse, v podstatě každý den, takže na nějaký trénink nebyl ani čas ani chuť. Tedy kromě cyklistiky, kterou tu používám jako regeneraci a také čištění hlavy, a pak také lítání na kiteboardu, což je pro mě srdcová záležitost a nemám v tom strop. Nicméně to je zábava, nikoliv trénink.
Když jsem se dozvěděl o možnosti jít do hloubek, naplánoval jsem šest hloubkových tréninků za 14 dní. Moc děkuji studentům, že mi to umožnili, a že jsem i v rámci jednoho Fii kurzu mohl odpotápět své hloubky. V úterý a ve čtvrtek jsem měl prvních 40 minut z treninkové session čas pro své vlastní ponory a plnění tréninkových plánů, zatímco studenti trénovali své veci.
Po mém 40 min treninku jsem šel normálně ještě učit, dolmovat do lhoubek, safetovat maximalky, atd. Prostě učit. Díky kluci Pavel Zlámal a Vladimir Gorline Jirak!
Další týden před projektem jsem měl VIP týden, kdy jsem nemusel do vody a jenom zařizoval dopravu na lokalitu, přípravu lan, bojek a všechny věci okolo lodi. Takže v pondělí, ve středu a v pátek jsem se věnoval svým hloubkám. Tento týden tu byl i David Cani , spoluzakladatel Freediving Instructors International, který mi dal pár tréninkových rad a potvrdil mi, že moje plánovaná cesta je správná. Každopádně si každého názoru velmi vážím a díky za podporu, Davide.
Každý hloubkový trénink jsem tento týden posouval o 5 m, takže jsem na konci končil na +70 m hloubce, vždy s jedním warm-upem do neutrality a druhým warm-upem poněkud hlouběji. Warm-upy trvaly kolem tří až čtyř minut, což mi pomohlo odstraňovat možné psychické bariéry a uvědomit si, že nemám žádný problém s kyslíkem ani hypoxií obecně, žádný CO2 strop ani jiný limit. Moje příprava mimo vodu byla de facto nulová, hodně jsem kajtoval a skákal skoky, což mi dost mačkalo hrudník, ale ve vodě mi to nevadilo a i v 70 m jsem se cítil stejně jako na suchu, v posteli – úplný relax a komfort.
Den D jsem přivítal klidnou hlavou. Nervózní jsem nebyl, protože vím, co umím, a mám v sobě pořádek a klid. Nervózní stres při závodech jsem během 30 let závodění a přes 400 absolvovaných závodů dávno ztratil. Moje konfidence je absolutní.
Když jsem pak již na laně při přípravě viděl, že se blíží velký vítr a blesky, rozhodl jsem se udělat si jen krátký ponor do 8 m, abych zjistil, že dutiny a uši fungují perfektně. Rozdýchal jsem se 6 minut na hladině a šel rovnou na věc.
Na laně jsme měli nastavených 76 m, protože zde byla hloubka jen 78 m.
Ponor šel skvěle, protože jsem schopen bez mouthfillu jen s N-charge bez problémů chodit do 70 m, takže ekvalizačně jsem díky nabrání MF (pro jistotu) nic neřešil a užil jsem si pád do ticha v absolutním štěstí.
Dole jsem chvíli ještě posečkal, (10s) protože jsem tento ponor bral jako přípravu na hlubší ponory, ne jako životní PB den. Výstup jsem podle plánu zrychlil, extrémně mi to vyhovovalo a místy jsem jel i 1,5 m/s. Známky hypoxie nulové (jako všechny ostatní ponory) a opět zcela růžové rty a žádný pocit nepříjemna.
Závěrem chci poděkovat lidem, kteří mi umožnili trénovat posledních 14 dní. Nejvíc ze všech děkuji Mirečce, která mi poskytuje neuvěřitelnou podporu. Dále mému největšímu sejfťákovi Jaromír Nechanický, který mi zajišťoval většinu mých ponorů, podával pití a instaloval a předělával lana. Dále Denisa Vlková a Roman Aprias kteří mi pomáhali se safety a například s úklidem apartmánů, takže jsem se mohl plně věnovat své hloubce. A také děkuji Tomíno Hyka který byl perfektním sejfťákem a kameramanem.
Freediving je ve skutečnosti velmi jednoduchý sport. Je postaven na jednoduchých principech hydrodynamiky, určité biomechaniky pohybu, vztahujících se ke konkrétnímu jedinci a jeho morfologii. Poté už záleží na tom, jak se k danému sportu postavíte. Já osobně potápím díky silným potápěcím reflexům savců a na jejich neustálém rozvoji, udržování a prohloubení pracuji a podobnou věc se snažím předávat i vám.
Moc se těším na další hluboké ponory, protože tuto akci budeme s klukama ještě opakovat, neboť výzkum se neuskutečnil kvůli bouři, která přišla. Ale to je zase jiný příběh, který by vydal na celou knihu.
Mějte krásné modré dny a nezapomeňte ve snech létat a ve dnech své sny přetvářet v cíle a ty uskutečňovat.
A na té cestě zůstat šťastní.
A nikdy nezapomeňte, že :
Jen pro dnešní den stojí za to žít.
Martin Chenicek
ww.pimpyourlife.cz
Www.theoceanfreediveresortbali.cz
The Ocean Freedive Resort Bali
Pimp Your Life academy
Musím přiznat, že jsem neměl žádný pořádný čas na přípravu, neboť jsem se před dvěma týdny dozvěděl, že mám možnost zúčastnit se opět místního výzkumného deep projektu. Součástí projektu byla zajištěná lajna s přístrojovými potápěči a liftbackem, a stejně jako před několika lety jsem na to kývl. Měl jsem cca 10 dní na to, abych se dal dohromady a zkusil vytěžit maximum z mého nulového deep tréninku. A protože věřím, že by má cesta mohla někoho z vás inspirovat, nebo přinejmenším zaujmout, tak ji tady teď rozepíšu.
Nejprve jsem si vybral disciplínu, kterou bych chtěl tuto hloubku dosáhnout. První den tréninku jsem absolvoval třikrát 51 m jen s nádechem ze šnorchlu, přičemž každou tuto hloubku jsem udělal jinou disciplínou: jednou to bylo FIM, jednou CWT a jednou CWTB. Nejtěžší disciplína pro mě byla CWT s monoploutví, a tak jsem se rozhodl, že půjdu touto cestou.
Naposledy jsem potápěl nějaké hloubkové metry v Indonésii, (březen, duben) od té doby jsem se věnoval motorsportu a poslední měsíc a půl před Chorvatskem jsem především jezdil na kole a obecně sportoval. V Chorvatsku jsem první šest týdnů učil v kuse, v podstatě každý den, takže na nějaký trénink nebyl ani čas ani chuť. Tedy kromě cyklistiky, kterou tu používám jako regeneraci a také čištění hlavy, a pak také lítání na kiteboardu, což je pro mě srdcová záležitost a nemám v tom strop. Nicméně to je zábava, nikoliv trénink.
Když jsem se dozvěděl o možnosti jít do hloubek, naplánoval jsem šest hloubkových tréninků za 14 dní. Moc děkuji studentům, že mi to umožnili, a že jsem i v rámci jednoho Fii kurzu mohl odpotápět své hloubky. V úterý a ve čtvrtek jsem měl prvních 40 minut z treninkové session čas pro své vlastní ponory a plnění tréninkových plánů, zatímco studenti trénovali své veci.
Po mém 40 min treninku jsem šel normálně ještě učit, dolmovat do lhoubek, safetovat maximalky, atd. Prostě učit. Díky kluci Pavel Zlámal a Vladimir Gorline Jirak!
Další týden před projektem jsem měl VIP týden, kdy jsem nemusel do vody a jenom zařizoval dopravu na lokalitu, přípravu lan, bojek a všechny věci okolo lodi. Takže v pondělí, ve středu a v pátek jsem se věnoval svým hloubkám. Tento týden tu byl i David Cani , spoluzakladatel Freediving Instructors International, který mi dal pár tréninkových rad a potvrdil mi, že moje plánovaná cesta je správná. Každopádně si každého názoru velmi vážím a díky za podporu, Davide.
Každý hloubkový trénink jsem tento týden posouval o 5 m, takže jsem na konci končil na +70 m hloubce, vždy s jedním warm-upem do neutrality a druhým warm-upem poněkud hlouběji. Warm-upy trvaly kolem tří až čtyř minut, což mi pomohlo odstraňovat možné psychické bariéry a uvědomit si, že nemám žádný problém s kyslíkem ani hypoxií obecně, žádný CO2 strop ani jiný limit. Moje příprava mimo vodu byla de facto nulová, hodně jsem kajtoval a skákal skoky, což mi dost mačkalo hrudník, ale ve vodě mi to nevadilo a i v 70 m jsem se cítil stejně jako na suchu, v posteli – úplný relax a komfort.
Den D jsem přivítal klidnou hlavou. Nervózní jsem nebyl, protože vím, co umím, a mám v sobě pořádek a klid. Nervózní stres při závodech jsem během 30 let závodění a přes 400 absolvovaných závodů dávno ztratil. Moje konfidence je absolutní.
Když jsem pak již na laně při přípravě viděl, že se blíží velký vítr a blesky, rozhodl jsem se udělat si jen krátký ponor do 8 m, abych zjistil, že dutiny a uši fungují perfektně. Rozdýchal jsem se 6 minut na hladině a šel rovnou na věc.
Na laně jsme měli nastavených 76 m, protože zde byla hloubka jen 78 m.
Ponor šel skvěle, protože jsem schopen bez mouthfillu jen s N-charge bez problémů chodit do 70 m, takže ekvalizačně jsem díky nabrání MF (pro jistotu) nic neřešil a užil jsem si pád do ticha v absolutním štěstí.
Dole jsem chvíli ještě posečkal, (10s) protože jsem tento ponor bral jako přípravu na hlubší ponory, ne jako životní PB den. Výstup jsem podle plánu zrychlil, extrémně mi to vyhovovalo a místy jsem jel i 1,5 m/s. Známky hypoxie nulové (jako všechny ostatní ponory) a opět zcela růžové rty a žádný pocit nepříjemna.
Závěrem chci poděkovat lidem, kteří mi umožnili trénovat posledních 14 dní. Nejvíc ze všech děkuji Mirečce, která mi poskytuje neuvěřitelnou podporu. Dále mému největšímu sejfťákovi Jaromír Nechanický, který mi zajišťoval většinu mých ponorů, podával pití a instaloval a předělával lana. Dále Denisa Vlková a Roman Aprias kteří mi pomáhali se safety a například s úklidem apartmánů, takže jsem se mohl plně věnovat své hloubce. A také děkuji Tomíno Hyka který byl perfektním sejfťákem a kameramanem.
Freediving je ve skutečnosti velmi jednoduchý sport. Je postaven na jednoduchých principech hydrodynamiky, určité biomechaniky pohybu, vztahujících se ke konkrétnímu jedinci a jeho morfologii. Poté už záleží na tom, jak se k danému sportu postavíte. Já osobně potápím díky silným potápěcím reflexům savců a na jejich neustálém rozvoji, udržování a prohloubení pracuji a podobnou věc se snažím předávat i vám.
Moc se těším na další hluboké ponory, protože tuto akci budeme s klukama ještě opakovat, neboť výzkum se neuskutečnil kvůli bouři, která přišla. Ale to je zase jiný příběh, který by vydal na celou knihu.
Mějte krásné modré dny a nezapomeňte ve snech létat a ve dnech své sny přetvářet v cíle a ty uskutečňovat.
A na té cestě zůstat šťastní.
A nikdy nezapomeňte, že :
Jen pro dnešní den stojí za to žít.
Martin Chenicek
ww.pimpyourlife.cz
Www.theoceanfreediveresortbali.cz
The Ocean Freedive Resort Bali
Pimp Your Life academy
