Jsem zpět z týdenní sportovní dovolené po ČR, a je na mě asi abych vám o tom něco napsal, že ano…
Protože to bylo naprosto epické, a já jsem obrovsky rád, že jsme to zase jednou za rok udělali.
Tyto tripy pořádám od roku 2002, dříve se to jmenovalo 720 roadtrip a k dohledání je to na www.720.cz. Od té doby jsem se změnil, svět se změnil, já se prozávodil skoro dekádou a propotápěl následně všude po světě tou další.
A nyní jsem tu, stojím pevně tam kde jsem a musíme si říci jednou zásadní pravdu, která se províjí mým životem, a kterou po tomto týdnu chápu opět o něco živelněji..
“Život na cestě je pro mne vším.”
Tentokráte jsem roadtrip vypsal především s ohledem na mé dva přátele, s kterými teď trávím poslední půlrok defakto pořád - Romču a Deni. Chtěl jsem jim ukázat jihočeskou republiku okolo mé maringotky, bikepark Monínec, Lipno, traily v Plzni a pak hlavně mou srdcovou záležitost, Krušné hory.
A tak jsme udělali.
Každý den jsem naplánoval dva sporty, každý den dvě aktivity, každý den jsem chtěl, abychom žili na cestě, tak, jak já to miluju už třicet let. A co jsme reálně udělali ?
1. čtvrtek večer meeting a joga v Martingotce
2. pátek kolo 30km freeride okolo řeky a Tábora, odpoledne skály v Bechyni Lezení
3. sobota bikepark Lipno a odpoledne paddleboarding na řece Lužnici, skoro 7km
4. neděle bikepark Monínec a odpoledne slackline
5. pondělí Plzeň a její nové traily a pak lezení na skalách cestou do Krušnejch
6. uterý Klínovec bikepark a odpoledne Ferrata v Hamrech
7. středa lezení na nové skále Potůčky a Klínovec bikepark až do 18:30
8. čtvrtek Klínovec Bikepark a pak Lezení na Svatoškách
9. pátek Jezero Most a Ferrata DC
A to byl plán a to jsme dělali. A teď si asi říkáte, proč vám o každém tom dni nenapíšu nějaký každodenní report, a proč jste vlastně u mě na facebooku neviděli víc akce ve stories, atd ?
No, popravdě, chtěl jsem si dát dovolenou i od sociálních sítí, a to jsem udělal. A pak také…bylo toho tolik, že psát o tom, byl bych tu do noci a to nechci.
Ale střípky okamžiků…ty popíšu…
- Potkat se s Davidem Spisim, a on s námi pak jede celý trip až do středy do noci…spíce v oktávce, jak za starých časů, mnoho příběhů psaných životem. Úžasnej parťák do nepohody, smích bude znít v uších ještě dlouho. A ten chleba…a dary. Ty dary…
- Návštěva od mnoha lidí v pátek večer v Martingotce, především Katarina, kterou jsem neviděl snad 10 let. Napsala knihu, dostal jsem přečetl jsem…A Andy a Hanka v sobotu, díky aspoň takhle, když už ne více.
- Romča, můj Sardský přítel do nepohody, bro, jsem dojatej, že jsme se zase potkali po 7 mi letech a že se mnou děláš ty všechny skvělý věci, bejt ty ženská tak jsem s tebou…asi mi začíná bejt i jedno, že nejsi ženská, hahaha. Zlepšení na kole neuvěřitelné, lezení v topu, a dokonce jsi už i přestal mlaskat ! Moc díky, žes byl, bro…brzy budeme hodně někde.
- Deniska, no co dodat, catering, úsměvy, na vyžádání kdykoliv masáž chodidel, ženský element který je třeba hýčkat, a to my rádi. Zlepšení v DH na kole, perfektní technika těžiště, volné lokty, super postoj… ale i odvaha feratě, lezení na skále, a každopádně musím říci, že s tebou se dobře žije. Děkujeme, že s námi s Romčou jsi.
- Návštěva Nejdku a 100klada, 200klada, a ta široká CarlosKláda. : ) Moc super večer, s Radkem jsme se prokecali do půlnoci, Hamry nezklamaly, jak by mohly, a já vám moc děkuji, že jste přijeli. A já se vrátím. Ti dva (Rom a Den) taky…
- Klínovec bikepark. Za mě osobně obrovské zlepšení, myslím že takhle dobře jsem se na kole necítil snad nikdy, nebýt té šílené bolesti zápěstí, naskočil bych zpět do DH kolotoče. Jsem rozjetej jak tatra, vím co kolo dělá, asi ty neurotréninky z motorsportu zlepšují reakční doby i tady, cítím větší confidence než kdy jindy, a to si chci zapamatovat. Naskákaný Rubin až na jeden šíleně dlouhej dabl, na kterej jsem neměl morál byl jen výsledek, kterého si považuji, a protože se srovnávám jen sám se sebou, cítím se jako vítěz.
Večery na střechách aut.
Ohně.
Společné večeře.
A okamžiky, co braly dech.
Jak jsem již napsal - mohl bych o tom psát ještě dlouho a dlouho, ale chci si toho většinu nechat pro mne v hlavě, v tom jediném hájemství, kam nikdo nemůže. Jste tam, vy všichni. Mám vás tam.
Kdysi jsem se vyjádřil že nemám domov v budovách, městech. Jsem na cestě, pořád, poslední dekády, sem, tam, a nemám místo, kde mám kotvu. Již mnohokrát jsem napsal, že protože cesta je mi vším, nemám kotvy v místech.
Mám je v lidech.
Díky vám, co mě obklopujete, jsem všude doma.
Děkuji vám, za domov co ve vás mám.
Ma
