Tak toto je zpráva o konci Viru.
O konci Viru roku 2023.
Haha, ne, není to zpráva o konci světa.
Jen o tom jak jsme zakončili letošní 4 měsíce v Chorvatsku na ostrově Vir.
Vždy, když končím celou tu sezonu, tak hodně přemýšlím nad tím co jsem právě udělal, jak jsem to udělal, s kým jsem to udělal a co mi to vlastně dalo, co mi to vzalo a jestli to na konci té rovnice dává celý nějaký smysluplný výsledek. Tentokrát nejenom pro mě, protože o mně tady tolik nejde, ale o v tom, zda to dává smysl pro vás všechny, kteří jste v mé společnosti byli, dusili se, topili, a snažili se jakýmkoliv způsobem vylepšit svůj dosavadní postup při potápění do hloubek.
Často na mých kurzech zmiňuji a zdůrazňuji, že to nejdůležitější co bych byl rád na konci týdne abyste dosáhli, je pocit že jste těchto 7 dní co jste se mnou strávili, neprodali špatně. Protože jak už jsem stokrát zmiňoval : „V práci prodáváte kousky svého života, tak to musí být za tu správnou cenu…“ Samozřejmě, že z principu vy jste tu nebyli v práci, ale něco se naučit, nebo se bavit. A čísla kterých jste dosáhli, za mě nejsou to nejdůležitější, za mě je opravdu ten váš dobrý pocit ta hlavní deviza a hlavní zisk. Prodej kousku života za správnou cenu. Neboť život, má být zábava. (Musí vás bavit.)
Samozřejmě, že jsou ty kurzy u nás na ostrově velmi intenzivní. A že jsme jich letos udělali. Začínali jsme adventure výlety, a následoval level 2 a trénink hloubek hned poté. Bylo také několik kurzů level 1 oceanmen, level 2 kurzů, i pokročilých kompletních postupu na trénink při freedivingu v týdnech v srpnu a na konci září. Byly tu nádherné momenty, které si z letošní sezony odvážím. Nedá se tu psát a popsat absolutně všechno co jsem tady zažil, jak to ostatně i udělat, to mám psát 4 měsíce které tu byly teď a tady další 4 měsíce?
Nicméně pár věcí které byly letos opravdu intenzivní, tu chci zmínit.
- Především jsem letos zase po několika letech začal pracovat víc na kontinuálních tréninkách s několika lidmi, kteří opravdu chtějí hloubky. Opět se ukazuje, že většinou je to vše jen o hloubce relaxace o tom, jak přijmeš tlak tam dole - zda ho dokážeš nechat prostoupit tvým tělem a nebo se mu vzepřeš, což nemůžeš vyhrát. Fyzika vždycky vyhraje.
- Dále jsme také vylepšili systém potápění na bojkách. Někdy připravujeme i 4 bojky najednou, a hodně zde pracuji na střídání lidí ve skupinách dle výkonnosti, ale i dle motivace či nutnosti safety. Hodně vás vedu, a možná více než dřív, k příprav,ě obsluze a ovládnutí všech těch záchranných systémů, které jsou tak důležité pro potápění– bojka, lana, uzly, kdy chodit dolů, jak vnímat signály lana, a koneckonců jak s lanem pracovat jako freediver a ty signály umožnit přenést nahoru.
- Hodně jsme pracovali s vědomostmi. Kupříkladu, máme 3 aspekty které tvoří výkonnost freedivera, vždycky to budou stejné věci jako v jiných sportech. Fyzička, psychika, a technika. Opět se ukazuje, že fyzická kondice není pro freediving tou stěžejní záležitostí, vždy to bude spíš dobrá prostupnost vodou, tedy správná technika, správná biomechanika pohybu, pochopení hydrodynamických principů a snažení se upravení pozice těla za účelem co nejmenšího odporu, ale samozřejmě i s důrazem na flexibilitu konkrétního člověka a jeho možnost či nemožnost zaujmout tu nejvýhodnější pozici.
- Na každodenní ranní józe jsem se vám snažil ukázat, jak jednoduché mohou být cviky, které vám umožní zlepšit svoje nádechové schopnosti, ale i které cviky povedou k odbourání stresu ze strečových receptorů vašich plic, až ke cvikům jak prohlubovat již na suchu svůj potápěcí reflex, což mě osobně přijde jako ten nejdůležitější aspekt pro opravdu hluboké ponory. 
A společensky?
Popravdě já jsem velmi komunitní a komunikativní člověk, a všechny moje kurzy dávám opravdu hodně ze sebe, abych vám byl nejen dobrým lektorem ale i člověkem, který vás rozesměje, nebo upozorní jakým směrem upnout svou mysl (pokud jde u daného člověka o důraz na zklidnění), a snažím se vždy dodat vám to, co právě potřebujete. To že potřebuji někdy i čas sám pro sebe, je vám jako mým parťákům každý ten týden jasné, a proto obrovsky kvituji, že mě necháte někdy na 2 - 3 hodiny odpočinout formou kiteboardingu, nebo mého tréninku na kole, díky vám za to.
Také jsme poslední týdny tohoto roku zavedli v podstatě každodenní večerní doplňkové cvičení pro freediving (ale i jiné sporty), což je chození po laně, takzvaná slackline. Je to jeden ze sportů, který já jako doplňkový sport opravdu doporučuji, posílíte vazy, šlachy, protáhnete výborně hrudník, ramena, záda, a hlavně se u toho tak nějak odreagujete od vší té vody a všeho toho učení. Kousek od apartmánů máme naprosto parádní místo, kde bydlí divocí králíci, a kde se nám vždy večer od 18 do 20h parádně žilo.
Letos to byl také první rok, kdy nám před barákem zakotvil kamarád Jarda, který si koupil vlastní plachetnici. Neboť zjistil, že žít v Praze bolí. Gratuluju, žes to zjistili už ve 35 letech, a ne jako někteří mí kamarádi, kterým to trvá celý život a vůbec to nepochopí, hahaha. Byli jsme několikrát pozvaní na grilovačku na lodi, nebo i projížďku okolo ostrova, a vždy jsme toho využili protože služby Jardy a jeho plavčíka Ivči, byly vždycky naprosto luxusní. Za to moc děkuji a už se těším na příští rok…protože Jarda tu bude prý snad celé 4 měsíce 2024.
No vidíte, článek už píšu skoro půl hodiny a ještě jsem se vůbec nedostal k žádným výkonům freediveů. Aspoň vidíte, že ty čísla jsou velmi nedůležité, a já bych tu těch čísel mohl napsat celou řadu. Každý z vás kdo sem přijel, si nicméně neodvezl jen „PB“ a prohloubení stran na potápěných metrů, ale především postup jak se do té hloubky dostat, a to je pro mne mnohem cennější - a to číslo, které potom ukážou vaše hodinky, jsou jenom výsledky vašeho pochopení tohoto sportu.
Na závěr bych moc chtěl poděkovat vám všem co jste sem za mnou letos přijeli, za důvěru kterou jste do mne jako vašeho lektora vložili, a za každou tu minutu vašeho života, kterou jste zde Martinovi prodali. Vám děkuji především.
A až po vás přichází poděkování těm, kteří mi letos byli opravdu nápomocní ve spoustě věcech mimo potápění. Ale i při něm.
Mirka, moje žena : Já tobě děkuji za to, že mi již 11 rokem umožňuješ naplánovat si tu sezonu tady tak jak já potřebuji a chci. Také za přípravu apartmánů, zařízení všech těch nutných věcí v pozadí jako jsou platby za odpady, popelnice, elektriku, vybírání pošty, placení daní, pobytových tax a všech těch věcí kterých je milion v pozadí a který si ani neuvědomujeme, že jsou pro chod tohoto chorvatského resortu tak nutné. A samozřejmě za to, že i přes velké zdravotní problémy které jsi letos měla, jak jsi se sem za mnou dokázala dvakrát i s mou dcerou otočit. Je to hodně, ale spoustu věcí si do očí neřekneme, a psané mají větší váhu. Budou tu svítit i za několik let.
Mojí dceři Vědě, která si možná jednou tenhle report přečte, aby věděla že táta byl šťastnej každou tu sekundu co jsme spolu tady na ostrově strávili, ježděním na lodi, plaváním, házením kamenů do vody, smíchem, lezením po střeše mého kemperu a nebo chozením po slackline. Je toho tolik a já ti za to děkuji a to je ti teprve 2 a půl roku. Ale jsi lidská bytost, stejná jako my ostatní. I proto tě zahrnují do tohoto poděkování.
Denisce, za všechnu tu pomoc tady s úklidem apartmánů, pomoci na lodi, pomoci s bójkami, a koneckonců i pomoci s učením, protože díky tobě jsem nemusel spoustu věcí dělat já. Všechny ty přípravy lan, bójek, přípravy baráčků pro nové turnusy, praní, a přípravě večerních čajů, stejně tak jako ty hodiny povídání, to všechno bylo naprosto super a já si to budu všechno pamatovat.
Markovi, za neuvěřitelnou pomoc s přípravou celého Chorvatska, převezení přívěsu, opravám všech těch věcí které tady prostě nepřežijí provoz, koneckonců i tomu, že zatímco já jsem tady potápěl a učil, on nám stavěl baráky na 2 konci světa, odkud rovnou přiletěl sem zpátky do Chorvatska. Aby tady se mnou vše zase sbalil a poklidil, makal, a na konci si zacvakl za svou dodávku můj po střechu naložený přívěs, a odvezl mi ho do české republiky v koloně, která nejede víc než 100km v hodině. Máro taky bych mohl psát dlouho, ale každopádně fakt díky.
Tomínovi, za ty měsíce velice intenzivních potápějících dní tady, všechny ty dovozy z České republiky pro mne, výrobu bedny, a kompletních taxislužeb které jsi mi tu poskytl mezi Českou republikou a Chorvatskem. O běžných pomocích co dny přinesly, tady ani nemluvě.
Jardovi a Ivče ze zaparkované lodě Bengál, za všechny ty grilovačky, ježdění pro vodu, safetování mých studentů, parádních večerů a velké trpělivosti s denním chodem celého resortu. Také za vědomí, že mám přítele na telefonu, který mě kdyžtak s lodí odtáhne ty moje studenty zpátky na ostrov, je pro mou psychiku k nezaplacení. Ivče za přípravu úvazků na zápěstí k lanyardům…a uklidy…a vůbec.
Jak si tak píšu dál, zatímco tu sedím v přírodě za autem na kempingové židličce a vyhřívám se na sluníčku, začínám si říkat, že tento report není ani tak o výkonech, jako o vypsání se z celého toho léta, aby to odešlo z mojí duše a já mohl svou mysl plnit novými věcmi. Asi až tento report vydám, tak na facebooku zmíním, že to je report jen pro ty z vás, kteří jsou tu jmenováni, protože to až hodně osobní. Sice jsem se už dávno naučil, že „Nemám ukazovat moře, které v sobě nosím, lidem co neumí plavat…“, ale prostě tyhle věci, které jsem tu napsal, jsou pro mě důležité, a byly ve mně a já jsem vám kousek toho moře prostě ukázat chtěl a musel.
A skoro už naposled ještě nastíním plány, aby jste věděli co mě, a doufám že mohu napsat nás dohromady, čeká.
Každopádně Chorvatsko, ač se to mnohým z vás bude zdát divné, tak je pro mě moje nejoblíbenější sezóna a nejoblíbenější lokalita z celého světa. Mám rád to středozemní moře, mám rád jeho klid, jeho modrou barvu, jeho měnění se každým dnem, jeho termokliny, temnou hloubku kde je tak hluboká modrá jako nikde na světě, prostě celé to jeho mnohými lidmi tak nenáviděné obyčejno. A já tu příští rok budu. Kurzy mám již napsané, nicméně ne publikované. Ale během maximálně měsíce to hodím ke mně na stránky. Budu moc rád, když opět přijedete, bylo mi s váma skvěle, a doufám že i vám zde.
Do té doby uteče ještě hodně vody.
-Již za 3 dny máme sraz na letišti, a odlétáme na safari loď do Egypta, kdy jedeme mou oblíbenou jižní cestu kde moře má 29 stupňů, na lodi kde bude 24 free driverů, a kde nebudeme dělat nic jiného než jenom potápět – spát - jíst a to všechno milovat.
- Pak zkusím naučit dalších 30 lidí na dvou vypsaných kurzech freedivingu v bazéně, jak začít s tímto nádherným sportem a ihned poté odletím na opačný konec světa do mého druhého resortu v Indonésii. A tam budu až do Vánoc, ve výdechu a v nádechu, koukat na ten živel, a žít.
- Příští rok pak rozjedeme bazénové kurzy v Ostravě, Jičíně, Českých budějovicích, podíváme se do Kostariky na neskutečnej Joga/freediving retreat, Havaj, a mnoho dalších novinek.
Těším se na to všechno s vámi. Protože jenom díky vám, je to skvělý. Ve filmu Into the wild, byla jedna z posledních věcí které byly napsány, že: “Radost je opravdová, když je sdílená.“ Měl jsem z této sezony radost, tímto uzavírám třetinu roku v mojí mysli, a sdílím tyto pocity.
Protože teprve nyní, je to opravdové.
Děkuji vám všem.
Martin, FII freediving since 2006
PS :
A cena jakou jsem já zaplatil ? Prodal jsem v práci kousky svojeho života za správnou cenu ? No, u mě je to tak, že já vím že jsem tu cenu nezaplatil skoro žádnou, protože s vámi to popravdě není práce.
Je to zábava.
Děkuji.
Ma
