Týden změn. Tenhle týden jsem prožil a naučil se víc věcí, než jindy za celý rok. A tak si o tom tady napíšeme, co myslíte ? Proč ne, ne ?
Takže, vše to začalo tím, že jsem se v pátek smotal jak malej na kruháči, za asistence jednoho agresivního řidiče zprava. No, tím už mě letos potřetí napadlo, co se stane s tím vším co jsem budoval a buduji ( Bali – The ocean Freedive Resort, Chorvatsko, FII Croatia Base) a majetkem co mám. Auta, lodě, a jak stačí lousknout, a všechno je jinak. Uvědomil jsem si opět to vše i díky tomu, co se stalo Pavlovi Tommovi, a co se stalo právě teď Michalovi co byl teď u mě na kurzu.
Louskneš, a jsi v prdeli.
A já riskuji, a to riskuji dost.
Nehledě na to, že mám dceru, rodinu, a myslím že s tím, co jim přidělávám za starosti, když se válím rozbitej na horkým asfaltu Ninu, to nemaj vůbec lehké…ale to je zase jinej příběh.
Dál jsem si udělal skvělej, ale naprosto skvělej tejden se spoluzakladatelem FII Davidem Čanim, se kterým jsem už docela dlouho chtěl strávit nějakej ten čas a doladit ty všechny projekty, co mi kvetou v hlavě. Shodou okolností bylo i od druhého (prvního) FII bosse Martina Štepánka nadhozeno, proč jako nepřijedeme konečně taky na tu Havaj, udělat nějakej ten deep kemp, když už je korona passe a my můžeme. Takže tenhle tejden, kdy jsem s Dejvem a jeho rodinou jezdil na západy slunce, na vraky v okolí, a poseděli občas nad večerní deckou byl pro mne opět trochu nakopávací, posunout ty naše akce na další level – Havaj. Vše vyplodíme dost brzy, jen počkejte.
A kamarádi. Já jsem vždycky říkal, že lidi se dělí na dva typy – Hosty, a Hostitele, a tenhle týden mi dal hodně nahlédnout do sekce hostitelů. Je jedno co ti lidi během tohoto týdne pro mne a nebo pro lidi okolo mne udělali – ať už Jan vytahoval kotvu a vylejval chcánky, doplaval mi pro telefon na loď a nebo třeba vyndal prádlo z pračky…nebo ať nás Jaromír pozval na svůj plovoucí domov – Jachtu na grilovačku…nebo Tomíno co stál ve 40 stp hodinu u grilu a připravoval nám věci… Všechno to bylo stejná hodnota – hodnost Hostitele si v mé hlavě odnesli všichni co tu tenhle týden byli.
A samozřejmě, opět jsem se vzdělal v mnoha věcech. Ověřil si na Davidovo-Štěpisovo zkušenostech že to, jak vás učíme, tak že to vede to do hloubek. No možná trochu delší cestou, ale cestou zdravou, cestou zaměřenou na techniku, poznávání a objevování svých slabých stránek, hladiny komfortu a cesty k pochopení sebe sama. Nikdo vám nemůže říct, jak máte trénovat. Jen vy víte, co zvládnete. A já vás učím jak být sami sobě trenéry. . . mimo jiné.
Tenhle tejden byl teda našlapanej, až po strop, tím vším co jsem napsal. I to zranění, které si bude žádat operaci, je vlastně znamením mojí pošetilosti, a nebo schopností. I to mě něco naučilo, a zas tolik jsem nezaplatil – nezaplatím, ani až mě budou to rameno řezat.
A co bude teď dál ?
Teď skočím na letadlo a poletím na 5 dní do ČR, neboť moje Mirečka milovaná má pořád zlomenou tu nožku a já jí chci pomoci a také vidět svou dceru. Takže, za 6 dní tu budu zpět, ready na další a další týdny, tentokráte již bez pauzy, až do 23.září.
No, a protože je třeba se pořád učit, od sebe, ostatních lidí a situací, tak mám asi nějakou radu na závěr.
"Nejsou špatné zkušenosti. Ani dobré. Jsou jen NOVÉ. A jak se k nim postavíme, je už jen na nás. Buď nás to semele, nebo ne. Zkusíme si s tím poradit, nikdy neztratit víru v sebe a vždycky s vědomím že po nás tu bude nic a nikdo. Protože jak říkal Marcus Aurelius před tisíci lety:
„Buď klidný.
Neboť všechno je v souladu s podstatou vesmíru, a zanedlouho budeš nic a nikde.
Už jsi tam byl.
O nic nejde.“ (M.A, Hovory o sobě)
A co bude po životě ?
Co se stane potom ?
"Potom ti, co tu zůstanou po vás, budou smutní."
Nic víc.
Tak žijme, dokud jsme."
Ma, Ostrov Vir, Croatia.
