Chorvatsko 2023 - Level 2 (čtvrtý kemp letos is over)

Tak nám skončil další kurz, a tentokráte to byl rovnou Level 2 a Level 1 dohromady, pro poměrně velkou partičku lidí, co byli u mě před pár měsíci na Level 1 pool only.



Sešlo se nás tu 8 plnohodnotných kurzantů, a co víc, sem tam se přidávali další jako třeba Jaromír, bydlící tu na lodi před naším barákem, nebo třeba Tomíno, který dal vale v práci a je tady zpátky na další pokračování tréninku.

A byl to frmol.

Kluci byla partička od Romana Apriase (kdo nezná tak hanba, Románek už je taky legenda, stejně jako Vlkoun, Pan VTCH a další legendy dřevních dob freedivingu u Fii…) a já hned první den položil stěžejní otázku : “Jak jste na tom s vyrovnáváním?” a hned jsme na tom začali makat. Během defakto dvou dní nebylo co řešit u většiny lidí, 15-20m měli nachozené bravurně, a mohli jsme přistoupit k tréninku hloubek a vyrovnávání pro Level 2 FII.



Protože učíme na dvojce defakto až do 40m, obsahuje tento trénink vše okolo teorie i praxe Mouthfillu, a všech dalších technik at již je budete nazývat jakkoliv. Dále nedílnou součástí kurzů freedivingu musí být trénink safety, příprava bojek, lan, a hlavně záchrany z hloubek a nedokážu pochopit, že se to neučí poctivě všude. O používání lanyardu ani nemluvě.

A tak jsme tam padali, simulovali hloubky, ladili techniku, fáze ponoru, přednášeli o soustředění, relaxaci, testovali jejich schopnosti uvolnit se pod reziduál, a odkrývali vše okolo jejich fyziologie, o obecné fyzice, a měl jsem pro ně i několik informací z mých 5 ti let výzkumů na poli medicíny a freedivingu za což dodneška děkuji celému kolektivu kamarádů z lékařské obce, za tu možnost testovat a nechat testovat..



A mělo to výsledky, a to pořádné.
Přeci jen, není normální že po 5 ti dnech od začátku jejich potápění tu máme repetitivní ponory pod 30m, s nádhernou technikou volného pádu, s precizní vzdáleností od lana, profilu ponoru, a managementu MF jak z učebnice. U všech je tu možnost to posunout mnohem hlouběji, ale přeci jen je to kurz a tady šlo hlavně o ten řidičák.

Nejhlubší ponory tu byly 37 metrů, a to opět opakuji, že to byl jejich 5 tý den potápění. Zřejmě STS Chvojkovice brod, či co, asi dobrej oddíl.

Poslední den jsem je tím pádem vzal na Premudu, kde jsou průlezy v jeskynních systémech od 13 do 36m, a některé průplavy tady bych směle zařadil mezi TOP 3 co jsem za život zažil. Paprsky světla jdoucí skrz díry ve stropech, osvětlující bílé písky dna a tunely, jejichž světlo na konci ti jednoznačně ukazuje, kam jít abys přežil.
A co ti tohle dá, je radost z nádechu a tím pádem návratu na hladinu, kde to vše začalo a odkud jsi možná přeješ občas prchnout.


Freediving má hodně podob, a já jsem obrovsky nadšený, že jsem vám byl tím průvodcem do světa ticha a klidu, a že jsem vám mohl ukázat tu cestu bez ega, metrů, cestu vnímání a pochopení, vcítění. Díky partičko, byli jste naprosto super. Vy všichni.

Kajo, Martinko, Igi, Romane, Vaclave, Jirko, Veroniko, Tome, Jardo, Hynku, Viléme, Jarmilo přeci, díky.