Vylézám z vody, je 20:00, čtvrtek večer, 2023. Klepu kosu, dutiny bolej, hlava jak střep, trochu kašel, ale rýma co mě trápila poslední tři dny, je už skoro pryč. Mám konečně padla. A jsem z toho….smutnej.
„Proč?“, říkáte si ?
„Dyť je zralej do postele už vod pondělka.“
Protože, i přes to jak mi bylo, to bylo BOŽÍ.
Bylo to opět EPIC.
Tak moc, že hned poté, co jsem přišel do cemperu, který parkuji na parkovišti a nastavil topení na „full gas“ páč je venku -10C, jsem vám to šel sepsat. Tady je, report z čerstvé akce ode mne.
Tak jedeme.
Hele, co já vlastně jako instruktor od vás chci.
1. Chci vás vzdělat tak, aby jste začali s freedivingem na uvědomělé úrovni, především stran bezpečnosti.
2. Chci vás naučit jak se potápět efektivně, s minimem námahy, jak využít vaší konkrétní konstituci k biomechanice daného pohybu při freedivingu, jak správně vyrovnávat tlak ve středouší a jak akceptovat fyzikální tlak okolo.
3. Chci aby vás to bavilo.
4. A chci aby to bylo hluboký, v poslední řadě, protože teprve hloubka ukáže, kdo jaký je a jakou - hloubku strachu - hladinu klidu - fyzické dno v sobě nese.
A pak tu máme ten Deepspot – partu kamarádů a přátel co jsem si tady udělal, co mi vždycky se vším pomohou, ať už instruktoři, plavčíci, nebo partička na Officu, a nebo i třeba paní uklízečka která to tam leští skoro až s láskou. Všem díky.
A moji studenti, co dělali a jak se posunuli ?
No, tak tady to byly POSUNY. Někomu voda nedala, protože dutiny, rýma, nebo tak, ale bylo vás jen málo kdo opravdu nemohl – ale aspoň se ukázalo, na čem dál pracovat stran odhlenění, nebo dalších vyšetření na ORL. Ale komu dala a jak moc ?
Vaclav Kulhavy – Vašek se opravdu svědomitě připravoval, protahoval, strečoval, dýchal, a ty hele, nakonec z toho „ucukanýho kluka samá ruka samá noha“ je klidnej freediver, co dá 2x za sebou 40(!)m což je opravdu velká porce. Vašku, gratulace, fakt.
Romana Bobkova – Romča a její souboj s vodními Draky, je prostě neuvěřitelnej. Nikdy jste neviděli někoho, jako je Romča. Jak dokáže uklidnit svoji pracovním procesem roztěkanou mysl, že z neustálých blokací SoftPalate je najednou hodně přes 20m, to je prostě známka cílevědomosti jakou bych já sám chtěl mít. Gratulace, Romčo…
Kateřina Bobková – Kačka jede výcvik, já jsem fakt rád, že to je tak jak je to – že máš chuť objevovat kudy vedou cesty, zapracovat na sobě. A ty pracuješ ! Z uchvátaných ponorů jsou 2 minutové relaxované ponory, dlouhé freefally a nakonec i PB 35+, což je vždycky prostě důvod k oslavě. Muck !
Miki Tresco , moj slovenský brat – hej tak tady je důkaz, že se je pořád co učit. Management hloubek a MF, ako ho neprehltnúť ako malý Jarda, jak pracovat na přípravě mimo vodu, a jsme tam kde potřebujeme být. Díky, poslední session s tebou byla za odměnu, kamarad moj.
Petr Jůza - konečně nějaký další pamětník Dana Exnera, a dneska již legendárních postupů při deepdivingu – potápěl před 16 ti lety, pak několik let ne, a navázali jsme tam kde v hloubce skončil! Což je důkaz, že když máš dobrou techniku, a umíš se uvolnit, tak věk je jen číslo a doba bez vody se nepočítá do života. Pecka, Petře, a moc díky že jsi přijel.
Patrik Pech- tady zlobí nějaký polyp, co mu vlezl do dutiny v mozku a tam dlabe. On to ale vydlabe, a až budeš to správný „vydláblo“ tak to tam teprve poletí, hahaha. Ne, popravdě technika si říkala o hloubky, ale ta dutina, ta dutina – nicméně plán máme, vyšetření uděláme, vše doladíme ! Shoď ty kila, přidej kéru, vyřízni toho hajzla a dem na hloubky.
Ladislav Burýšek – Zapoměli jsme odebrat vzorky dole ve 45, ale 30 se taky počítá ! Láďa prolomil svoje skleněné dno a je tam najednou 30+, což je exclusivní klub freediverů a ne nějakej šnorcheling do 29,9. Gratulace, zasloužil jsi si to za tu práci, co jsi tu na sobě odvedl, a děkujeme že jsi si odvezl nachlazení sebou a nenechal jsi ho tu jen na mě ! Díky L.
Daniel Pekař přivezl sebou těhotnou Martina Pánková , a ve vodě statikujícího 7 mi měsíčního Olivera, který Dana hlidali za oknem. A von se snažil, aby ty svoje záklony hlavy přežil a dokonce přestal se lepit na lano jak chrchel na podrážku na hlaváku. Za což si odvezl naprosto super krasny ponory 23m, což je posun a hlavně v technice, nejen hloubce. Jo !
Tomáš Cyklo Tomáš Svoboda – jako, Tome, ty divochu – takhle bych to viděl a moc jsem ti to přál. 40m ! Ty voe, to už je dost, na to že to děláš teprve „potápěcích 14 dní“ tak bomba. Na kole, pod vodou, všude ti to jde, a s fyzickým fondem co máš, ty hele, to by bylo aby pade nebylo. Bude. Gratuluji, fakt super komfortní ponor, nemam co dodat.
Tomíno Hyka – Tome, my máme veliký plány, a všechny je plníme na 100 procent. No hands do 45, ruce nad hlavou do 45 snad 10x, flexibilita posun obrovskej, akceptace tlaku na vysoké úrovni, mnoho simulací hloubek pomocí NPD, a posun kam se podívám. Baví mě cesta, kterou jdeme a jak jí proplouváš. A díky Ali, že tě se mnou pouští. Máš zlatou ženu, a já vám oboum díky. A brzy se potkáme, ať můžeme upravit tréninkový plán a jet dál. Cíl je jasný. První rok Freedivingu, 60+. Go deep or go home, nebo jak se to píše na cedule v MX. : )
Olda Krejza – lezec postavou i životním klidem, kempil se mnou na parkingu na socky v -15C, a po třech dnech freedivngu (Level 1 pool only + tady Polsko) je tam dneska 25m. Oldo, to je posun který si můžeš napsat do deníčku jako dobřže odvedenou práci, čoveče. Fakt ti to šlo, teď si užij Sardinii, vylez tam aspoň nějaké 8a a brzy naviděnou ! Gratuluji moc.
A Petra Kolaříková a Petr Kolařík jako vždy vezmu nakonec a dohromady.
Proč oba dohromady ? Protože oba potopili stejně. Když totiž Petra jako první prolomila 40+, podíval se na mě Petr těma svejma smutnejma vočima týraného baseta a řekl : „Tak teď asi já, co ?“ A já abych ho podržel a podpořil, řikám : „Jestli chceš pořád doma nosit kalhoty, tak jo.“
A vono jo.
Vážně, popravdě, makali jste na tom oba nádherně, s uvědoměním, pokorou, pochopením, uvolněním, a následných 40+ u obou bylo jen zúročením vaší dobré práce jako teamu, freediverů i jako partnerů. Mám vás fakt rád a díky, že jste si s tou 40+ počkali na mě .)
A tím bych mohl zakončit tento silně neortodoxní report, ale znáte mě, já jsem nebyl nikdy normální kluk, a nejsem ani normální instruktor – jsem člověk co se nebere tak moc vážně, a profesionalitu v reportech radši přenesu do vody. Tady se konečně mohu trochu odvázat a hlavně vám upřímně poděkovat že jste se ode mne opět nechali mučit, učit, dusit, topit, přesvědčovat, spílat, hanět, a konečně i tady, na věčných WWW stránkách, chválit.
Bylo to s vámi super, a já vám všem, moc děkuji.
Za hodně.
Ma, těšící se na cokoliv, co bude.
