Pan Murphy…
Tak dneska se mi stalo taková parádní věc, při který jsem si uvědomil, kolikrát
byl pan Murphy hned za rohem, a číhal na mě…a uvědomil jsem si, že at už jste
jak připravení chcete, tak on má to poslední slovo – a že vše je spíš náhoda.
Je mnoho klišé – „štěstí přeje připraveným“, například, což samo osobě
dokazuje, že pan Murphy – náhoda,
prostě existuje…
Jeden otevřený příběh bez konce, pro vaší možnost spekulace, a pro šanci dopsat ho a vyhrát tričko - uvnitř.
Někdo na náhodu nevěří, ale je pravdou, že utváří naše osudy od začátku našich životů až do smrti, a můžeme se hádat, můžeme se vztekat, ale prostě to tak je. Fatalita a předurčenost mě nikdy nebraly, vše je jen a jen díky náhodě..i když například množství zranění, která utržíme, je spíše měřítkem naší pošetilosti a našich schopností. Ať už to bylo styl Oryho závodění (NCAP – NoControlAutoPilot) až po kdysi Gaspiho 50/50 a nebo pro nás všechny známé „zkusím to a snad to vyjde“…
Díky tomu všemu jsem zjistil, že musím poupravit svoje výukový tréningový intro, který většinou začíná : „ Vše se skládá ze tří faktorů, který ve svém důsledku dělají výkon : Fyzička, Psychika, a Technika.“ Budu k tom odnynějška definitivně dodávat : a Pan Murphy.
S panem Murphym jsem se při potápění poprvé setkal v Chorvatsku, kdy jsem se šel podívat kolem řetězu od veliké bóje jen tak v plavkách dolů, co že tam je. Poté, co přišla obrovská vlna, omotal se mi povolený řetěz kolem nohy, a když vlna odešla, řetěz se utáhl – nezbylo než čekat, než mě další veliká vlna uvolní.
Pak si dal Pan Murphy celkem pohov, až do chvíle na Attersee, kdy jsem stál na břehu, a přemejšlel, jestli si pro ten nůž co jsem zapoměl, mám dojít nebo ne…nakonec jsem těch 4OO metrů ve vedru k autu v neoprenu došel – a za 5 minut po vstupu do vody jsem se již vyřezával v (hloubce 15 metrů) z rybářských vlasců.
Poslední pan Murphy byl při potápěním pod ledem, kdy prasklina v ledu není lanyard, což jsem zjistil až když jsem se ztratil. Naštěstí nápad jít co nejhlouběji a hledat v dálce světlo od díry v ledu byl ten správnej nápad – a já opět nad panem Murphym zvítězil.
Nicméně, z vhledu do historie se vrátím do současnosti – protože poslední pan Murphy mi teda naložil, to jsem nečekal, i když jsem na něj byl víc než připravený…
Takže, znáte totiž podvodní skůtr ? Ne ? Je tu super věcička, která ti umožňuje plavat na freedive u nás i ve chvílích, kdy jde proud na hladině kolem metru za sekundu (i víc) v čemž se hodně, hodně blbě rozdejchává - kór když se chceš podívat do 3O ti metrů na vrak, na plus mínus aspom dvě a půl minuty – to se dělá fakt blbě...
Tak jsem si tuhle vzal podvodní skůtr, což je torpédo s motorkem a vrtulí a dá se ovládat jednou packou – takže máš možnost vyrovnávat na nose, když musíš i při full gasu. Podotýkám, že ponory jsou pak fakt neskutečně dlouhý, protože v současný době mám bez přípravy statiky 5 minut, takže dělám bez probému 4-5minut ponory. Na hladině samozřejmě musím být, pokud používám podvodní skůtr, aspoň doporučených 12-15 minut, což je teda peklo, ale za vše je nějaká daň.
Ale je to bomba.
Takže když jsem měl jednoho dne prošitý nohy tak, že jsem nemohl kopat stran únavy – vzal jsem si skutr, plavky, a šup na to.
Baterky nabitý, skůtr funkční, stojím nad ploutvema a řikám si – vezmu, nevezmu ? Nakonec si je beru, protože pan Murphy, a co kdyby mi ve 40 ti došla bateka, ha ? Je sice nabitá, ale já znám pana Murphyho, hajzlíka, určitě bude někde číhat.
Skáču do vody, krásně zavodněnej, připravenej, plavky, maska šnorchl, ploutve, startuju skůtr, dávám nádech a šup do vodního světa…a řežu jí k vraku. Ten začíná na 2O ti metrech, dno je ve 25ti tak jí řežu kolem dna a těch cca 200 metrů k vraku si moc užívám. Už jsem u něj, vyhejbám se obloukem Triggerfišce co si tu udělala hnízdečko s mladejma a beru to k zádi…tam na hladinu, protože na hodinkách mám 3 minuty a nechci bejt na hladině moc dlouho…
Tak super. Hladina, vše jede, skůtr běží jak hodinky, já taky, dejchám si tam a vše je ok. Moře je ten den poněkud neklidné, ale což..
Tak, finální nádech, a jdu na to. Plyn a valím dolů. Padám kolem zádi kde je dno skoro 40m, a hrozně si to užívám…dole jsem za 25 sekund a povrkávám si kolem kormidla a koukám na modré hloubky svažující se do oceánu a dycky mě překvapí, jak moc rychle do hloubek to tady jde. Hodinky mi pípaj 2 : 30 a tak mám spoustu času. Stoupám si na dno, uvolňuji ruce, vypínám skůtr, a čumím do těch hloubek…
Okej, stačilo. Je čas nechat se vyvézt vzhůru. A v tom…a KURVA !
…
A co se stalo ? Co se Máťovi v oněch krásných 3 minutkách dole událo ? Co mu pan Murphy provedl ?
Pro návrhy nechám komentáře.
KDO BUDE NEJBLÍŽ TOMU, CO SE OPRAVDU STALO, DOSTANE OD NÁS TRIČKO :
A rozuzlení ze včerejšího příběhu je tady konečně :
Takže se nyní dozvíte, co na mě pan Murphy vymyslel... : )
Takže, stojím si tam tak, a jdu nahoru.
Skůtr mám u pasu, špičkou míří dolů, držím ho, aby mi neuplaval, a abych
nespaloval kyslík…A tak ho přizvednu, zapnu, on se rozjede….a KURVA !
Něco se mi zařezává kolem pasu a skůtr se mi přicucává ke kyčlím. Vypínám,
okamžitě, a skůtr drží jako by byl ke mně přilepenej. Bolí to jak kráva, protože mi to mačká oháňku.
Po počátečním ůleku koukám co se děje.
Do skůtru se mi namotala tkanička od plavek a skůtr jí sežral i s plastovejma
koncovkama, vrtule to natáhla a utáhla a sežrala obě tkaničky takže jsem jak
pupeční šňůrou přichycenej a svázanej se skútrem dohromady.
"NO DOPRDELE, TO SE MŮŽE STÁT JEN MĚ. "
Je první, co mě napadá.
Začínám řešit situaci.
Škubu za to.
Nic.
Okej, jinak. Dávám zlehounka plyn – jen tak povrknu.
Bolest jak kráva, protože se to utahuje a zařezává, a tkanička se ne a ne
přetrhnout.
Vypínám to. Okamžitě.
Škubu za to.
Nic.
Snažím se strčit prsty ke šroubu, že to vymotám – ale je tam mřížka, tam nedosáhneš,
je to tak dělaný, aby tam nějakej debil nestrčil prsty a nepřišel o ně.
Hledám na dně kousek mušle, že bych to třeba přeříz..než to přeřízne mě. Nic tu
není.
Přemejšlím, že si sundám plavky, zkouším to, ale nemůžu je sundat protože se to utáhlo jak
svině.
To vše během cca 30 ti sekund, než mi dojdou nápady a mě je jasný, že s tím
budu muset nahoru. Sice má Čanis heslo : „český freediver nikdy scooter neopouští
!“ ale já ani nemohu, hehe.
Následujících cca 35 metrů je hodně, hodně zajímavých. Kopu na cyklistu, kopu
se do skůtru, hrabu rukama, pak jen jednou – druhou držím skůtr, pak zase kopu,
pak zase vlním, takže to spíš vypadá, jak když ten skůtr šukám…a konečně,
nakonec – po pořádný porci tvrdé práce jsem na hladině.
Nikdy jsem jí neviděl radši.
Cesta na beach v pořádným bočním proudu se skútrem trčícím nad vodu, je
taky zážitek, který si nechci zopakovat..
Legrační na tom byla až cesta skrz resort do Divecentra, kde jsem si skůtr
pomocí nože konečně odstranil. Naštěstí mě nikdo neviděl, se zařízlýma plavkama
a skútrem mezi nohama, ploužíce se bolestí mezi bungalovy.
: )
A co dodat?
Nikdy nezapínej skůtr u pasu. Nevíš, co se může stát. Pan Murphy – totiž – číhá
všude, a je stále zákeřnější a zákeřnější !!!
Pro všechny pro zasmání, sepsal – Martin.
a VÝHERCEM SE STÁVÁ :
Asi byl nejblíž Jirka, když napsal, že se něco dostalo do vrtule :)
Takže - cnograsss a adres !
