Tak dneska si povíme něco o fenoménu proudů v oceánech. Kdo ještě nezažil
a nebojoval hodinu o návrat ke břehu, ten možná neví jak moc velký problém s potencionálě
fatálníma následkama tohle pro freedivera může být.
Je toho tolik co by se o tom dalo napsat, že jo, a je mi jasné, že takhle obsáhlé téma se vůbec nedá uchopit v jednom článku komplexně, protože o tom byly napsány celé knihy. Tak to vezmeme jen útržkovitě, heslovitě, s důrazem na jednu věc – dávejte si na local water environment kurva bacha !
Takže si popíšeme situaci. Máme pobřeží a proudy se o něj tříští, jo. Máme přílivy a odlivy. Máme ouplněk a určité profily dna. Máme teplou a studenou vodu, den a noc. To vše přispívá k tomu, že se vodní masa u pobřeží ( nemluvě o volné vodě) hýbe…
Pro ty, co se zatopili max tak třikrát na Leštince, jednou v Horní Cerekvi a na první a druhé dovolené v Jugoslávii, poté co si koupili lednici, to možná bude něco úplně nového a právě pro tyhlety lidičky to píšu.
Celkem sem s tím nasbíral hodně zkušeností, a sem velmi dobrej plavec, (nebo se za něj považuju, když jsem plaval 12h maraton a přežil to.) a věřte mi, že to občas nebyla prdel. Například v Monaku, kde jsem se vracel k pobřeží skoro hodinu tvrdé práce s ploutvema, nebo na Tenerife, kde mě Zeno varoval, že to tam není prdel. To co jsem ale zažil teď tady na Bali, jsem ještě nezažil nikde. Krásnej výtah jedoucí do pekla rychlostí metr za sekundu – kde tohle zažiješ ?
Abych skočil do vírů na Manta pointu, které tě stáhnou z hladiny a vyflusnou v patnácti, a natočil vám to na goučko, jaksi nemám morál, ale aspoň popíšu dnešek v Amedu.
Takže reef v Amedu je v hloubce cca 6 - 12 metrů, ve vzdálenosti asi 1OO metrů od břehu. Ukážu na fotografii. Takže si v nejvzdálenějším místě zaplaveme na konec reefu od břehu, a začnem se rozdýchávat.
Dejchám a koukám na dno…
Táhne to doprava.
Nevadí.
Předtím než jsem šel do vody jsem samo koukal na tabulky odlivu a přílivu, protože když je to v Mit Tide, tak to teče jak svině, nejlepší je to kolem odlivu, nebo kolem přílivu. Při přílivu to bývá nejčistší, ještě ke všemu. Vím a jdu do vody na čas, ale stejně to teče.
Mno, tak kopem abychom se udrželi na místě a dávám první warm up do deseti metrů. Vydržím tam minutku a kroutí mě to, uklidnění v tomhle proudu stojí za houby.
Druhej warm up do 15 ti a furt na pytel, protože dřu abych byl a místě. Hm, to mě nebaví.
„Táhne to doprava nad zátočinu, tam to už nemá táhnout kam, protože jsou tam skály tak tam se nechám odnést a pak to po břehu dojdu pěšky…“ říká si Máťa a má plán !
Tak třetí ponor už nekopeme, tím pádem se super rozdejcháváme a necháváme se
snášet k zátočině. Ladím dvacet metrů hloubku a jedu si kolem reefu doprava
-jak z okna vlaku, reef se kolem míhá tak 1m/s a je to superpecka. Ponor
2:2O a už se mi to začíná líbit. Dávám čtvrtý rozdejchání na ponor a zátočina
už je blízko. Proud na hladině výrazně zpomaluje. Pohodka. Díky Poseidone.
Tak alarm na hodinkách mám nastavenej na 25m ještě z kurzu v Chorvatsku,
a tak prdím dolů. Ve 25 jsem podezřele rychle, dělám Mountfill a čekuju dno,
nikde ho není vidět, super, tak zavírám oči a soustředím se na Frenzela,
uvolňuju krk a počítám equalizace….hm…čtvrtá….hm…pátá…kruci, to je nějaký
rychlý, NE ?
Šest, sedm…Otvírám oči – ŠERO až TMA !
Kurva !
Vybírám okamžitě sestupáka a rychle u toho čekuju hodinky, protože mi to
docvakává.
DOWNCURRENT JAK HOVADO.
Vidím čas na hodinkách a hloubku.
47 metrů za 32 sekund.
A K.U.R.V.A.
To bude bolet.
Beru čáru nahoru, a následující minutu a dvacet sekund dřu tak, jak jsem již
dlouho nedřel. Naštěstí spodní proud přestává táhnout dolů přesně na hraně toho
reefu, kde se mění v bočák a posledních 20 metrů už mě to pouští celkem
bezbolestně na hladinu.
Mno teda.
Obrázek Mátina těsně po ponoru... : )
Well, a co dodat závěrem.
Kde byla chyba ?
Tady mi jaksi nedošlo, že boční proud spolu s tou obrovskou masou vody bude na konci nad zahřátým nehýbajícím se zálivem jaksi asi padat dolů. A padal. A fest.
A rada ?
Zjistěte si všechno, co jde, o místních podmínkách, ptejte se na cokoliv, a nikdy nebuďte na rozpacích, že ze sebe uděláte kokota – protože mrtvej hrdina – je blbej hrdina. A i když si zjistíte všechno, nikdy nezapomeňte, že pan Murphy s Poseidonem číhaj na každém rohu.
Oceán a hory maj dycky poslední slovo !
Uživejte život, žijte sny.
Aloha - Martin
