A jak to bylo na první části – na Kurzu FII level 1 – je v článku uvnitř.
Takže do Chorvatska jsme vyrazili v pondělí ráno, já si to dal cestou
Tábor - Liberec pro naložení motorového člunu a nepostradatelného člena výpravy
– ředitelku všeho – a pak již jsme valili směr Vídeň – Graz – Maribor – Zadar –
VIR.
Cesta byla hustá, protože Mi právě přijela z WRC z Německa a vůbec
nespala a já tím pádem měl obavy pustit jí za volant a tak jsem si dal celou tu
trasu sám. Bleknul jsem jen jednou a zádrže dechu v tunelech mě udržovaly
v neustále bdělosti.
Auto bylo trochu našlapané...
Kolik se toho do T5 vejde jsem fakt netušil.
2x postele i s roštama.
2x matrace
8x polštáře
X krát peřiny
Nespočítaně nádobí a vybavení apartmanů.
Ploutve, závaží, lana, bojky.
1x Motorový člun
1x lodní motor honda.
2x lidi.
atd atd.
Na Viru už byli Petr, Zuzanka, chůva Carlos a díťák Ela. Prostě celá rodinka, která ale bydlela jinde. My jsme s Mi na dvě hodiny usnuli a začali jsme ladit apartmány, stran výbavy a rozchození systémů. Petr a Carlos smontovali postele, a v 18h už bylo vše ready na wellcome grilling, vyndanej člun, a připrvenej na akci. My taky.
Na kurz dorazil Jirka a Dušan – táta se synem a Ivča s Mi plus na skills session dorazilo mnoho dalších lidí, ale o tom až v dalším reportu z druhé části kurzů. Večer ještě dovalili krasobruslaři – Tomáš Verner s bráchou Mirkem a Michalem – a Dan. To už jsme byli skoro kompletní a večerní grill se rozjel na plno.
Další den už to byl výcvik jak má stran směrnic F.I.I. bejt. Do toho vnáším ještě mnoho vlastního – především svoje příběhy z potápka, videjka z Bali a další věci který jsme stran medicíny za ty roky doladili. To je taky můj asi největší přínos do výuky freedivingu – vždy jsem si vše ověřil na sobě a konzultuji vše s největší kapacitou v intenzivní medicíně co znám – mým tátou….freediving dle Martina – tested on Human J
Odpoledne už jsme šli na tréning do vody a ladili jsme zanoření a nějaký nutné detaily pro další postup ve výcviku. Dušan jako závodní plavec byl poměrně ehm….zkušenej…a spíš bych se od něj mohl učit já, hlavně prsovej kop, hehe :)
V odpolední teorii jsme zjistili, že Ivča umí No hands techniku vyrovnávání ve středouší a tím se pro mě stala bohyní níž jsem závistivě vzhlížel, hehe.
Večer už byl – a i následující večery byly – ve znamení grilovaček a společných večeří nad lahvinkou levného chorvatského čůča. Hrozný kydy, příběhy, do toho malá tříletá Ela s hlasem vychlastaný starý báby, mno a příběhy kluků z krasobruslení a vůbec – každej tu byl velká individualita s obrovským příběhem za sebou – a tudíž o kvalitní konverzace nebyla nouze.
Když pak jeden večer slyším z patra vily hrát na klavír Bethovena, a zjistíme, že Dušan je neuvěřitelně talentovanej pianista, kterej za 3 roky vypracoval sv§j talent do výšin, že by jsme ho mohli poslouchat hodiny…přemlouváme ho (a nebylo to moc práce) aby nám večer u grilování hrál…
I Dan jako hudebník poslouchal s úžasem.
Jak píši, byli jste neskutečná partička.
Zpět k výuce – druhý den už jedeme statiky. Klucí co byli na jedničce kurzu u mě v březnu, už dávaj statiky 4:3O (Jenda s Honzou) a i noví – Dušan a Jirka a Ivča dávaj časy atakující horní hranici limitů kuzu – well done.
Odpoledne po teorii již jedeme poprvé na člunu na hledání hloubek.
Do člunu se nás bez problému vejde 7 – max nás teda bylo 8 a ač první den nacházíme jen 13m, další den po deseti minutách jízdy už máme dvacku, a další dny bez problémů třicet metrů.
Topení z člunu je stejně pecka, přijedeš doprostřed zálivu, skočím do vody a hodím bojku s lanama – klucí mi podaj z člunu „kotvu 12kg“ jako závaží a já si dám první VWT (variabilní váhu) dolů, čímž objevím hloubku a profil dna. Je to super zábava a pak už skáčou všichni do vody, a jedem warm upy a pokračujeme výcviky.
Mi jakožto kapitán člunu se drží u nás, pěkně na veslech a pádluje občas aby se udržela a místě – sem tam to trochu snáší a my driftujeme.
Jako support voda, a my tam lítáme nahoru dolů. Dušan je excelentní, a protože vím, že chce hloubky (jeho PB je 34m) tak ho celkem drtím stran safety, technik, atd. Tátovi teče rýma, Ivča je skvělá a Mi pořebuje doladit vyrovnávání - makáme každej den.
Večer griling a tak dále.
Kurz dokončili všichni.
Úspěšně.
Rozdělil jsem kurz do čtyřech dnů – a myslím si, že to bylo ideální. Hodně jsme toho propotápěli a hodně se nasmáli, v učebně se s ničím nemuselo chvátat a bylo mnoho času na další tréningy – yogu, výživu, posilování, běhání, prostě kompletní výcvik jak měl být.
Mno, a to je asi vše.
Mohl bych o tom tady sepsat román, ale to je asi zbytečné. Začátek kurzu se povedl na jedničku, a když pak přišel den odjezdu, a Petr, Zuzka, Carlos, Ella, Michal, Mirek, Dan, Olga a Tomáš museli odjet, byli jsme o mnoho bohatší, my všichni. Loučit se nemá smysl, protože my se zase potkáme. Tak jsme si dali jen High five a rozletěli se k těm svejm příběhům viděným unikátníma očima každého člověka. Někdo do Německa, jiný do Kanady, další do Prahy…
Sešli jsme se, na chvíli.
Obdarovali se na celý život.
Byli jste SUPER.
Brzy někde.
Co brzy.
V lednu.
Potápění pod ledem se blíží.
Egypt se blíží….
PS: Právě sedím v Liberci v bazéně. Domluvil jsem s ředitelem super cenu na výcvik přímo tady, na jámě 8,5 m hluboké.
Koukám dopředu.
Vím odkud jsem přišel.
A co jsme všichni udělali.
Přidali jsme hloubku našim životům…
Tak ať nás to nepojebe !
Za MaMi team -
Martin Čárys.
