Hm, no dobře, tak jsem vám popsal, jaká byl cesta
v předchozím reportu, ale teď jsme tady a děje se toho tu hodně a já mám
pro vás mnoho kvalitního materiálu, ať už stran slov, nebo fotek, uvnitř…
TVŮJ NOVÝ JAR INSIDE !
Mno, takže jak to tady probíhá.
Takže bydlíme fakt luxusně, fotky snad dodám třeba později, každej máme parádní pokoje a v podstatě celej ten štáb obsadil celou vilu.
Ke břehu moře to máme co by kamenem dohodil a o jídlo se díky svaté eM nemusíme starat.
Ona je kapitán.
Takže ráno vstáváme v 6h, od půl sedmé snídaně, při níž já osobně nepozřu ani sousto, protože jaksi, v půl sedmý nejsem schopen papkat nic. Čaj, rychlej breefing, zabalení dvou lodí, 4 safety divers, jeden se stará o mě a Dana, další o jednoho kameramana Jindru, další o Steva Lichtaga a další o žraloky obecně.
Walter zakrmuje.
Takže nabalíme lodě, rozjedem to přes mocný vlny, na kterých by si mnoho pepíků z Portugalska vylámalo zuby a člun kvičí v plným v náklonech že musíš mít nohy v popruzích, a ruce taky, abys nevypadl.
Po cca 25 minutách hodně rychlejch skoků až letů na macatých vlnách jsme na místě. Jemně mi začíná bejt blbě, přeci jen kinetik, co dodat.
Naháže se do vody návnada, a začne se zakrmovat. To funguje tak, že do moře naleješ kýbl krve a mrtvejch ryb, abys ty bestie přilákal. Kecy o tom, kolik se tu ročně sežere turistů zuřivejma tygříma je samozřejmostí, ale mě, co jsem prošel rychlokurzem skákání z letadla to nemůže rozházet.
Na lodi se čeká cca 30 – 45 minut, a pořád se krmí, dokud jich tam není víc než lidí v pražským metru ve špičce.
Když začne moře vařit ploutvema naskáče se do vody.
Je to NESKUTEČNĚ BOŽÍ !!!
Nemám ani na vteřinu strach, neměl jsme ho od začátku, prostě vím, že sem patřím a že když vím, co dělat, nic se mi nestane, jsou to jen zvířata, a maj svoje pravidla, a já vím jaký. Nehledě na to, že jsem jeden z nich, přeci…a vzduchu mám mnoho, mnoho…
Takže je to prostě top. Je jich tam chvílema kolem 3Oti kousků, točej se kolem tebe, chodějí na full kontakt, nesmíš moc mávat rukama kolem sebe, jinak o ně přijdeš, minimálně o prsty určitě.
Tak radši moc nemáváš. Samozřejmě jen v případech, že si některýho nechceš chytit a povozit se na něm.
To pak ano, to ano.
Vlny chodějí tak obrovský, že se vůbec nedá rozdýchávat a člun nám první den mizel z očí, a to jsme s Danem byli max 3O metrů od něj. Fakt to byly asi největší vlny, v kterých jsem topil.
Má vrozená slušnost a ohleduplnost, a samozřejmě profesionalita vypadá asi takhle :
Situace : Moře, vlny jak kráva, již 3 hodiny mě to natahuje.
Konverzace :
Já : „Dane, nezlob se, koukej se chvíli stranou, budu blejt, nevadí ?“
„Samozřejmě, jen si posluž, příteli…“
BLÁÁÁÁHHHHH !!!
Situce dva : Moře, vlny menší, nicméně na dělám safety takže lítám tam a zpět, a fakt mě to natahuje.
Já : „Dane, ehm, dej si tři minutky a rozdejchání, hezky se uklidni, já se mezitím vybleju.“
„Určitě, v pohodě, 3 minutky.“
Mávnu na člun, on přijede, chytnu se bortu, hodím čtyři šavle, chlapík mi podá vodu, hodí po mě hlášku aka : „si nesnídal, co, málo nám to krmíš…“ a podám mu vodu zpět, jsem zpátky u Dana, ukazuju mu jedna minuta do ponoru, zatápím do hloubky ukázat kamerám že to můžou rozjet, vynořuju, Dan dává finální nádech, jde do vody, a já dělám safety.
NO POBLEMA, AMIGO !
Nicméně, nádhera. Cestou zpět pak skáčeme na vlnách se swellem a zmrzlý jak v listopadu vylejzáme z vody…
A klucí jsou totální profíci.
A o tom, jak se točí, až zase jindy.
A o životě na vile.
A o oceánu.
A o Lidech.
A žralocích…
Aloha, zatím…
Martin, J.A.R., 18.5.2013
pro galerii koukněte prosím sem : LINK NA 720
