Sumbawa, ostrůvek ležíci kdesi
v Indonésii v oblasti Malých Sund, jak jsme se někdy před léty učili
v hodinách zeměpisu, a to je pro nás také jediná informace. Nasedáme na
trajekt v Labuan Lombok na půlhodinovou plavbu do země pro nás neznáme,
bez mapy, bez informací, bez průvodce, jen tak, prostě jeden z dalších
Tesíkovo plánů bez plánu :)
…. Ale proč ne, zmizet alespoň na chvíli z nádherného, ale pro nás po dvou
letech až příliš komerčního ostrova Bohů, Bali, zmizet od bílých obličejů,
jejich řečí a zvyků, daleko od civilizace, i když stále v dosahu.
Během krátké plavby lodí si nás
místní zvědavě prohlížejí, se smíchem si něco vyprávějí a snaží se jejich
lámavou angličtinou navázat rozhovor s dvěma bílými pasažéry, dvěma bílými
opičkami v otevřené kleci. Úsměvy se stupňují po jejich zjištění, že ony
opičky znají základy jejich jazyku, o to více se snaží komunikovat a my se stáváme
středem pozornosti. Já se líbím paní
s nejdelšími vlasy, co jsem kdy viděla, pyšně si je rozčesává
v poryvu větru a při tom mě nespouští z očí, ani já ji, vytáhneme obě
naše krabičky, kam si ukládáme obrázky lidí a míst. Fotografujeme se spolu a bavíme
tím skupinku děti stydlivě postávajících v pozadí. Kochám se pohledem na
blížící se ostrov a pozoruji poskakující Lumba Lumba, hrající si Delfíny, kteří
nás doprovázejí na cestě do neznáma…. Všichni se mačkáme u zábradlí a užíváme
si jejich bezstarostnou plavbu mořem… až později si uvědomuji, že bych měla
vytáhnout onu krabičku a udělat si nějaký záběr, ale to už jsou příliš daleko
ve svých hrách na honěnou, nevadí, vidět je na vlastní oči je beztak
nezapomenutelným zážitkem.
Vítá nás malý přístav západní
Sumbawi, malý majáček a nekonečná zeleň…. S úsměvem ve tvářích nasedáme na
naší motorku a jedeme vstříct novým zážitkům dneška…. Na pravo či nalevo???
Pouhé dvě možnosti, volíme cestu podél moře, jak jinak, oba jsme velcí
milovníci božské lagu :)
Cestou potkáváme různá stavení na kuřích nožkách, krávy líně polehávajíci podél
silnice, davy lidí nadšeně mávajících na pozdrav dvěma neznámým a hlavně si
užíváme nekonečnou volnost. Zastavujeme na různých místech, prostě tam, kde se
nám to zrovna zalíbí, není kam spěchat, čas na Sumbawě pro nás není, jen my
dva, naše motorka a naše touhy po dobrodružství.
Jsme unavení a přes motokrosovou
cestu se dostáváme na odlehlou písčitou pláž. Zapomenutý Ráj? To jistě ne, ale
slovo ráj toto místo zcela jistě přesně vystihuje. Nekonečná pláž kam až oko
dohlédne, masivní skaliska a desítky odlišných odstínů zeleně. Šumění moře,
švitoření pro mě neznámých druhů ptáků a jiných tvorečků. A pro dnešní noc
jasné útočiště…. Z korálů posetých po celé pláži si vkusně vytvoříme okraj
ohniště, nakoupíme večeří a po celý večer pozorujeme plápolající, životadárný
oheň a nebe poseté miliony světélkujích světlušek nebe…. Pro dnešek jsme to jen
my dva… tisíce komárů a celou noc kousajících mravenců,ale i to je příroda… :)
S východem slunce, však zapomínáme na
všechny strasti probdělé noci…. Příroda nám předvádí své odměny… Nebe zbarvené
do barev rána, od všech odstínů žluté, přes jemně fialkovou a tmavě červenou nádheru…. Bere i dává…. A my
berem a nasáváme vůně linoucí se přes široký oceán…
V našem malém ráji trávíme
tři dny, dojedeme až tam, kde končí asfaltová silnice a začíná štěrková cesta,
když i ta se mění v polní cestu, otáčíme naší motorku a jedeme zpět do
přístavu, šťastni z objevení nového ostrova, plni dojmů a zážitků,
naplněni splněnými sny a touhami. Těžko se loučí s tímto místem, a těžko
říci, zda budeme míti tu čest se sem vrátit, oba však víme, že míst jako toto
je nesčetně, jsme v srdcích velcí cestovatelé, toužící po stále novém
objevování….proto si pro jistotu beru kus Sumbawi s sebou, ve svém srdci,
ve svých vzpomínkách a v obrázcích…. Co mě čeká dále????.... :)
Další kus
Ráje….
foto : Lin a Tessik
