Trochu se zpožděním (už je 4 dny po skončení a nohy už
přestávají bolet) vám vydávám report z našeho historicky prvního bike
kempu s Petrem Heiníkem jako instruktorem…
Bylo to velky.
Více u nás.
Jak to vlastně vzniklo, bylo docela jednoduchý. Já jsem občas někde na facebooku atd postoval svoje fotky z ježdění, občas se s někým svezl, a nebo přijel někam na kole, a mnoha lidem nemohlo tím pádem uniknout, že na tom kole docela jezdím. Sem tam jsme taky zmínili svou DH historii, FR dekádu a začaly se množit žádosti, zda bych neudělal nějaký Bike kemp.
To jsem nechtěl, protože já na tom kole zase tak neumím. To že jsem někdy někde zajel bednu, se nepočítá. Stejně jsem dycky jezdil „Na bedně nebo v bedně bejbe“ stylem. A tak jsem oslovil Petra Heiníka. Stejně jsme spolu najezdili na nacestovali po Evropě a ČR závodech maximum, na RB jezdím bez vyjímky od roku 2002, takže to bylo jasný, že řekne ANO. Muhahahaha.
A jak to probíhalo tedy ?
Kemp se konal u nás v Osečné, je to proto, že tu máme s Miričkou pro vás vybudované vlastní zázemí s kapacitou 24 lidí, Wellnes, Saunu, Tělocvičnu, vše co potřebujeme, a ještě máme Ještěd a vojenský prostor Ralsko za barákem, před barákem.
V pátek tedy dorazilo 11 odvážných, což bylo tak číslo které jsme si max představovali, abychom byli schopni předat ty bikový moudra.
Seznamovačka, přehlídka strojů, někdo měl technické problémy a tak byl obdarován nějakými koly RB z mého bohatého zázemí (mám jich 6, haha) a Petr také něco dovezl. A vyrazili jsme na první 20km vyjížďku po všech lokalitách jež jsme s Petrem připravili, okouknout ty schopnosti kemperů.
No teda, to bylo něco. Bylo vidět, že práce je tu až nad hlavu, a tak jsme se na to hned po návratu vrhli.
Odpoledne totiž byla jen krátká pauza, a pak se odešlo na tělocvičnu, kde jsme začali řešit…a ted se asi budete divit…POSTŘEH, ROVNOVÁHU, POHLED, REAKČNÍ DOBU. Takže se rozdaly pomůcky, balanční podložky, medicinbaly, tenisáky, a šlo se zjistit, jak jsou na tom stran koordinace, reakce, pohybu obecně. Tahle část trvala skoro 3 hodiny a musím říct, že to stále nebylo dost. Docela jsme se u toho všichni nasmáli, protože se opět ukázalo, že jsme prostě ztuhlý, z toho života, jaký vedeme.
Večer následovala ještě přednáška o tréninkách, a konec byl v 23h. Slušnej první den, což.
V sobotu pak dopoledne proběhla opět skoro 3h praktická technika na place u vily, tentokráte to už byla aplikace na kole. Zatáčky, pohled, těžiště, tlumiče rukou, nohou, brždění, předek, zadek, pedály, postoj, kladinky, zvedání předku, zadku, rána, zvedání se ze země...hahaha.
Po pauzičce na oběd jsme je nahnali opět do lesů, kde se vše aplikovalo ve sjezdech, výjezdech, boulích, klopenkách, písku, trávě, šiškách, bahně, až do umoru, který přišel docela brzy. Cca opět po 3 hodinách. Na většině lidí byla vidět už unava, ale taky pořád chuť to zkoušet, padat, zkoušet znova, padat znova…padat líp.
Posun značný. Přetavení teroru na vile z pátka a soboty fungovalo.
Po příjezdu jsme je nechali nabaštit a proběhl videokoučink, kde se mohli podávat, jak super na tom vypadají. No, videokoučinky mam fakt rád, dávají nejlepší zpětnou vazbu, kdo mě zná, ví že je jedeme každý den, když trénujete se mnou, kdekoliv, kdykoliv.
No a protože se udělalo krásně, rozjeli jsme ohen, grill, flašku, tanec, odhazování svršků, pivka, grilování podrážek bot…ehm, pardon, jsem si zavzpomínal, to bývávalo. Opekli jsme poklidně buřt a šli v půl jedné spát. : )
No a neděle, konečně pařák jak z května. A ne zima jak v unoru. A po dopolední opětovné hodině a půl nové techniky na place jsme vyrazili pěkným freeridem na pumptrek, a skoky. A cestou samozřejmě ještě pár míst s aplikací techniky, kterou jsme se do vás snažili vtlouct celý víkend. A ono to šlo, pořád lépe a lépe.
Na skokách a pumptracku se opět ukázalo, že kdo se nepovolí, zdvihama to nedožene. Pumptrack prostě školí, a to tak že nejvíc. Opět 3hodiny venku, a konečně, v odpoledních hodinách jsme dovalili zpět na Villu po krásné XC vložce, cyklostezkou Ralskem.
A tak skončil náš RB bike kemp, a co napsat závěrem.
Velké díky že jste přijeli, a nechali se od Petra mučit. Udělali jste veliký posun, a já vám to ze svého pohledu teď jednotlivě shrnu.
Mirek Čermák : Míro, tvůj postoj na kole dostal nebývalých změn, k lepšímu. Máš talent zaujmout správnou polohu, umíš ovládat svoje tělo, a víc nepotřebuješ. Teď už jen na to myslet, a procvičovat, kdekoliv kdykoliv na kole…
Tomáš Hanzlík : Tome, nadšení pro věc je nejdůležitější. Baví tě to, a o to jde. Trochu je třeba se vrátit k základům, nechvátat, a bude to pecka. Připomínáš mi mě, v mých začátcích : „hlavně rychle z kopce, skákat skoky a jinak neřešit nic…“ a to někdy bolí, haha. Užívej !
Marek Buřval : Máro, tvoje životní zatuhlost se za ten rok a půl co se známe změnila k nepoznání. Na kole ti to jde, jsou tam vidět ty roky na motorkách, a už se teším až se vrhneme někam do bikeparku. Dobře ty !
Vláďa Kučera : E bike bych řekl, že tě spíš limituje, než pomáhá. Do kopce možná jo, ale pereš se s tou váhou – a ona hovoří pro neovladatelnost tý těžký bestie. Tvoje hejbání se na kole je jí nehativně ovlivněno. E bike super na objevování, ale jinak na hraní si s kolem – pořid něco bez baterky a s váhou pod 8 tun. Protože technicky jsi na tom byl fakt super, akorát ti do toho házela vidle ta váha E-bestie. Good job !
Radek Jaroš : Radku, na to na čem jsi to jezdil, tak pecka. Zatáčky překvapivě pěkný, trochu propadlý lokty, ale velkej posun na pracování s kolem, myslím, že zrovna u tebe měl kemp opravdu veliký smysl. Zlepšil jsi se značně, a ted jen aplikovat, hrát si, protože nejen silniční cyklistika okolo Znojma je biking… Dobře ty divochu ! Brzy někde naviděnou.
Romča Bobková : Romčo, uvolněte se prosím ! A ještě bych k tomu napsal…Uvolněte se prosím ! Vše je to jen o tom. Neklást odpor věcem co přicházejí, prostě reagovat jinak než zatuhnout ještě předtím, než věc k řešení přijde na plac. A to bude tvůj největší úkol, a pracovala jsi na něm odvážně, poctivě, jako na všech úkolech, co ti dávám poslední rok a půl. Moc se těším, co z toho jednou vzejde. Posouváme se, svou rychlostí, ale psouváme. A o posun jde, nejvíce.
Kuba Rýdl : Hele, pilote vrtulníku, to je tím RB kolem, že ti to tak jde. Peknej styl, dobrá práce, vidět že na tom kole už jsi někdy seděl, vid hehe. Je dobře že jsi přijel, je tu vidět nějaké slabé stránky a na těch pracovat. Ale to máme všichni. Celkově fakt šikovný…abys nebyl, když ovládáš tu neovladatelou věc s vrtulí a jsi pořád naživu !
Pepa Veselý : Pepo, taky jako u Radka, tenhle kemp byl naprosto nutný. Byl tady takový ten mód : „Nalezl jsem na kolo a až ujedu 50km tak slezu. A během té doby budu točit nohama.“ Teď už se umíš na tom kole trochu pohybovat, uvolnit, víš jak brzdit, co to kolo vlastně dělá, že je třeba jak řekl Petr „Používat řídítka k řízení, ne k držení.“ a to tě posune v ušetřené energii o desítky km dál.
Jaroslav Zeman : Jardo, tady je vidět, že jsi jezdil…cyklokros, silnici, prostě jsi jezdil závody a tahle skupina lidí už na kole dycky bude umět, a je jedno, že je to před dvaceti kily (pardon, lety). Správné návyky, dobrej postoj, obrovský kolo je limitem, ale ty si s ním umíš poradit. 1.
Hanka Sekyrová : Hani, ty nejsi poleno, fakt ne. Velice rychle jsi si našla to, co od tebe chceme – uvolnění, zaujmula jsi přirozeně správný postoj, a není třeba být rychlý, je třeba : 1, jezdit pomalu, 2,dělat do dlouho, 3, nakonec to můžeme pustit v technice a nebo z kopce rychle. A to ti jde dobře, ten postup děláš správně. Chválím !
Emílek ná-Řezanina : Co dodat? Vše co děláme spolu za tréninky, vedou k tvé Rehabilitaci – obnovení Homo Habilis v Emílkovi. Pohyboval jsi se v pátek i trochu v sobotu jakoby opatrně, jak když očekáváš bolest, nebo ránu…a když najdeš svůj komfort, najdeš uvolnění a najednou tvoje ježdění dostane flow. A to je opět jako u všeho, a mě se líbí, jakou cestou uvědomění jdeš. A o tom to je, jít dál, co nejdál. Jet.
A to je ode mne a od Petra vše.
Ještě jednou všem děkujeme, že jste přijeli a nechali se od nás mučit. Jak už jste pochopili, Petr Heiník je profesor, který klade důraz ne na „ježdění na kole“, ale na „způsob ježdění na kole“. Snažil se vás naučit, že aby jste mohli ovládat stroj, musíte nejprve ovládat svoje tělo.
A na to bych chtěl dát akcent, pro těchto pár slov na závěr.
V podstatě totiž vše, co v životě děláme, děláme pro pocit uvolnění. Jsme od přírody líní, vlastně nejlínější. Tak proč si to dělat obtížný ? Zbytečně se na tom kole trápit tím, že vyžeru každou díru až mi cvaknout zuby ?
Nyní jsme vám ukázali, že zbytečné ztrácený energie životní zatuhlostí se dá říci nejen pro ježdění na kole, což jsme se vás snažili celý víkend naučit, ale i tak nějak pro život obecně.
Uvolněte se, prosím.
Martin a Petr Heiník
Rb-bike kemp.
PS: Ano, další kempy budou ! Podzim bude náš…a koneckonců uděláme i víkendový kurz obecné sportovní přípravy. Zima bude dlouhá, a tohle bude třeba.
Děkujeme
