Odběháno.
Právě si masíruju lejtka po posledním Běhacím kempu, který právě skončil. A
myšlenek pár ke sdělení v reportu z kempu je tady, tak se pohodlně
usaďte, a jdeme na to.
Mám takovej pocit, že jsem Muž v Běhu, protože poslední týden byl fakt
motokros. V pátek doučit poslední partu freedivingu, v sobotu opravit
lod a domy, v neděli zazimovat vše na Viru, v pondělí začít s přesunem
do ČR, v úterý odvézt opravit lod do Dobříže a přes Prahu nakonec zaparkovat v Osečné, ve středu připravit kemp, ve
čtvrtek zahájit BĚHACÍ KEMP. Muž v Běhu, pořád to řikám.
Občas trochu v křeči.
No ale hlavní je, že v pátek začátkem 12h jsme začali dělat tu pravou
akci. Seznamovačka, výběh běhací historie, zranění, a pak už si natočit na ty
první kilometry tu přehládku stylů, kterou jsem se snažil pak v odpoledním
běhu trochu zkorigovat. Večer družná zábava s celou partou u ohníčku, a
příprava na sobotní mazec.
Sobota přišla dřív než by někteří chtěli, a bolestínské výrazy kryté křečovitým
úsměvem dávaly tušit, že mnohým to dneska zlehka nepujde. Ranní rozcvička
trochu vylepšila skore a principy cvičení a protahování dostaly konkrétní
kontury, když už ne obrazy jak by jednou mohly vypadat. Výrazy se decentně
vylepšily.
„Hlavně je nesmíš zranit, Martine…“, šlo mi hlavou mou, plešatou…když jsme
následně vybíhali na delší trasu soboty.
A snažil jsem se co to šlo, potoční trail, krasná příroda, kadence, došlapy,
práce horní části těla, hlava, povolit hýždě, pořád jsem na ně řval jak na lesy
v lesích Ralska. A ono to šlo, postupně se v obličejích objevovalo
nadšení. Asi proto, že už jsme se blížili domů…po několika hodinách na nohách.
Obídek, a Terrorie. Tady jsem se vrhl do tréninkových plánů, postupů, jak to
dělat a kdy a proč vlastně. Následovalo osobní volno, a pak ještě další akce
aka „Co mohu sežrat abych to pak nevyblil“ – výživa pro běžce. A spát, sobota
byla fakt dlouhá.¨
A neděle, taková naše klasika. Návratový běh, aneb odvez je do divočiny
vojenského prostoru a kdo uvisí, domů se dostane. Uviseli. Dostali. Tady jsme
ladili běhání bokem, neseběhnutelné kopce, běhání na boso v píscích Ralska
a rychlostní stupně pro závod, jakožto i jak pracovat s psychikou soupeře
: )
Po doběhnutí docvička a pak již jen řešení obuvi, zranění obecně, produktivního
nepohodlí a dotazů na věci, které jsem za víkend nevysvětlil dostatečně. Covid
High Five a rozjezd domů byl jako vždy hodně rozvláčný, protože sluníčko
svítilo, ptáci řvali jak v květnu, a unava velela zalehnout do trávy
zkrmit ty poslední klíšťata, neb i ony se chtěj v klidu nabaštit, unaveny z celovíkendového
honění běžců po lese…
A tím bych chtěl napsat, Běh Over. Běhací kemp bude zase znovu, ale až v květnu,
protože ted bude zima, ale musím říct už ted, že se na to těším. Protože tady
máme nejrychlejší zpětnou vazbu o tom, co děláme. JE na vás vidět, že vám to
začíná jít. A o tom procesu zkoušení a selhávání, to je. A zkoušení znova.
Zkoušení líp.
Moc díky všem, co přijeli. Byli jste opět super. Už mě tak začíná napadat
kacířská myšlenka, že by bylo třeba, aby nám na kemp přijel taky nějakej debil,
protože k nám jezdí jen pohodový lidi, a já si na to již zvykl…což se mi
může vymstít.
Hahahahaha.
Martin, stále si masírující lejtka.
Zdraví a přeje hodně zdraví.
Zelené dny.
Modré noci.
Ma, děkujíc.
