Druhý FII 14 ti denní kemp skončen.
A opět, nějaké to info uvnitř : )
Opět, jako vždy, je poměrně složité ten kurz zhodnotit, aby jste ode mne nečetli vždy to samé. Částečné informace ukapáváme na timelině na facebooku, takže vlastně víte skoro každy den co se tu děje, a ted je ten konec, kdy tomu mám dát slovně nějakou fazonu, a to není uplně jednoduché.
Tak to zkusíme jednoduše, v heslech.
1. Asi největší legrace na 14 ti denním kempu EVER. Protože Pepa.
2. PB u všech, a několikanásobné.
3. Super počasí, jeden den vlny jinak sklo.
4. Máme studenta pod 53 m a s možnostma posunů hlouběji !
5. a mnohem více a více…
Ne, jako fakt, jako vždy když vám v sobotu ráno zamávám, sedám ke kompu a jdu to sepsat, tak musím říct – ne, nejsem rád že jste odjeli.
Mám takovy to stestí – všude jsem rád, jen nerad odjíždím. S lidma jsem rád, nejsem rád že odjížděj. Mám to tak nějak v sobě, jsem prostě komunitní člověk a s vámi to tu bylo fakt lehký. Díky za to.
A abych aspoň konkretně trošku něco ke každému z vás napsal, tak :
Pavel Hamža :
Pájo, poslední dny to sedalo a padalo. Prišlo to uklidnění, a najednou jdou ty metry. Na tohle budeme navazovat – a díky že dovalil.
Martin :
Martine, prdel byla (hlavně že ne ta moje, hahaha) a krásný FIMka a další kategorie a především, jsem se nemoh přestat chlámat…
Pepa :
Ty mě brácho učíš uplně nejvíc, o tom, jak učit. Protože musím mít na vše odpověd, když se ptáš ty – a ty se ptáš a to je dobře. VYLADILI jsme to, a je to tam v parádní hloubce !
Petr Elis :
Ten tam je ten vymotorkosovanej klepač, je tam výkon a voda tě chce, zkušeností jsi tu získal milion a na tomhle se bude stavět dál. Kongras !
Hedvika :
Nejvíc naježděnejch ponorů do 20+ co jsem snad na kempech kdy viděl, učesanej styl a parádní hloubky, a víme oba že se to dá poslat dál – o to jde, že to jde.
Deniska :
Od Bali s Alli uplynulo 5 let a za 14 dní tady uplynulo dalších 5 let co se týče zkušeností – nasbírala jsi tady toho tak mnoho, že nemohu než napsat – radost to vidět a díky za tu spolubydlící část kurzu. Moc.
Ivi.
Hlava, hlava, hlava – technika, technika, technika. Pak hloubka, pak paráda, pak freediving jak ma byt. A tak to bylo, a protože posuny v hlavě jsou vždy těžší než ve fyzičnu, musím napsat gratulace nejvíce.
Jana :
Jani, jsi od Zajka vychovaná super, a my to učesali a ted je z toho deepdiving se vším všudy i s tou Deep sekcí – jsou to krasny vykony a hlavně v neustálé pohodě a síle. A ted mužeš cokoli. Tak lítej, ploutve ti dávaj kříííídla….
Petr T :
Tak tady, jako ostatně vždy po našich kempech spolu, musím napsat jen – DĚKUJI. Máme další PB, a hlavně jsme objevili cestu jak pokračovat 50+ bezpečně, s pohodou, a o to mě a myslím že i tobě šlo nejvíc. Naprostá euforka. Díky.
Filip Hes :
I když musel odjet o týden dříve, udělal ise zchátralým tělesným stavem posun na hloubce o raketu, a teda, tohle nemusí být vůbec konec – ted teprve začínáme, mám ten pocit…Díky, za hodně. Kdykoliv. Cokoliv. Ma.
A je to tady, opět je na mě, abych zamáčkl slzu a nějak se rozloučil, jako vždy. Snad tedy jen tím, že komunita je mi vším – to jak tady žijeme, společně se smějeme, potápíme, potíme se, mrzneme, žereme, učíme, mluvíme – tohle vše dohromady je to, jak já vidím freediving, jak já vidím tu cestu DO HLUBIN.
ČLOVĚKA.
Děkuji vám za to, že jezdíte pro ty hloubky k nám.
Bereme to jako závazek, odvézt tu nejlepší práci.
Díky.
Brzy naviděnou.
Protože v každé kapce vody, budeme my.
Ma, otok Vir, Zadarská županija.
