Tak je to akorát 21 dní co jsem začal rekonvalescenci.
A tak jsem si řekl, že mám takové třítýdenní výročí - vzal jsem včera kameru a během 2dnů vám natočil tohle videjko.
Mno a co bych k tomu asi tak chytrého napsal ?
Snad jen, že bolest je především v naší hlavě. Z cvičení, mysli, vztahů, práce, čehokoliv. Teprve když začneš žít v přítomném okamžiku, zjistíš že bolest je záležitostí regrese, nebo strachu z toho, co nastane v budoucnosti. A že právě TEĎ a TADY, s nádechem a výdechem, tuhle sekundu - že je ti je vlastně samotnému se sebou dobře. A o to přeci jde !!!
Kdysi jsem se vyjádřil, že jediný, s kým musíš během tvého dne 100 procentně vyjít a s kým ti musí být naprosto skvěle, jsi ty sám. Teprve ve chvíli, kdy máš v sobě pořádek a je ti se sebou dobře - šíříš TEPRVE POTÉ kolem sebe auru štěstí, pohody.
Jak toho docílit, je jednoduché. Věnuj se jakékoliv činnosti v tu pravou chvíli na 1OO procent. Sedni si na zem, chvilku se zaposlouchej. Venku vnímej vítr na obličeji. Nadechni se. Chvilku neplánuj do budoucna, a nesnaž se vyřešit přítomnost vzorem zážitku z minula.
Na chvíli prostě zapomeň, a jen žij v tu chvíli.
A pak, když se ti tyhle chviličky poskládají v sekundy a ty v minuty, udělají den a ty splynou v roky a pak...
...Pak máš ten skvělý život s úsměvem.
Je to čekání, očekávání, co se kdysi zavedlo do našich myslí, a určitě není lepší, než samotný prožitek. Tak prožívejme. Nechme tu naší mysl chvíli spát, odložme ten neustále obrušovaný a používaný nástroj, a jen chvíli buďme - štastný.
Můj dědeček vždy říkal :
"Vesele jen vesele, život musíš brát, když se tváříš kysele, kdo tě má mít rád..."
Amen.
Martin,
#pimpyourlife
