Inu, dlouho jsem vám nenapsal nic o tréningu. Myslím že část úvodní a i část
druhou jste již četli, a víte nyní o fyzických tréninkách zaměřených na
freediving hodně.
Ať již stagnujete, nebo jen nevíte, jak se posunout, je dost možné že to, co
vás brzdí ve vaší přípravě, je psychologie celé věci.
Pojďme si tedy o fungování lidské mysli utříbit nějaká fakta.
PS: článek prosím není návodem jak potápět kilo. Je návodem, jak porozumět
bezesporu nejkomplexnějšímu a nejnáročnějšímu sportu který jste si mohli vybrat
– sportu, při němž se nedýchá.
Prosím, ostatní uvnitř.
Zajisté jste již v životě zkusili mnoho činností. Lezli jste na stromy, skály, běhali po lesích, drtili běžky či lítali na sjezdovce s lokty na kolenou. Obecně jste již nasportovali hodně, a v různých úrovních jste se dostali na určité levely schopností. Zajisté jste někdy došli na onu hranici, za kterou to již nešlo, na které se váš výkon zastavil. V tu chvíli bych si tipl, že jste přidali tréning, regeneraci, nebo jen obecně změnili stravu v korelaci s tréninkem, atd. Ano, nárůst výkonosti byl. Než jste opět došli k hranici.
A nyní, již nejde trénovat více. Jíst lépe. A přesto…to nejde dál. Jak to ?
Možná jsme totiž něco přeskočili.
Studiu psychologie, autosugesce a psychosomatických aberací se věnuji již roky, a protože s každým dalším rokem zjišťuji víc a víc o tom, jak obrovské mezery máme v našem duševním rozvoji, a jak moc nás brzdí naše vlastní hlava a představy, rozhodl jsem se vám tu v rychlém souhrnu a článku nastínit, jak to s naší myslí vlastně je a na co se možná zaměřit u jednoho každého z vás.
Výsledek tohoto článku, a to, co si od něj slibuji, je umožnění pochopení vašich limitů, které jste si doposud snad ani neuvědomili, že máte. Pojďme pochopit, vcítit, a pak prolomit ty zbytečné překážky ve vaší hlavě. Vztažno nejen na freediving, ale i život obecně.
Úvodní část – CO TVOŘÍ A JAKÝMI PRINCIPY FUNGUJE NAŠE MYSL.
Lidská mysl má tři části, dalo by se říct.
Analytická, Reaktivní, a Somatická.
Analytická mysl.
Lidská mysl funguje vlastně jako takový počítač, dostává vstupní údaje
prostřednictvím vjemů naší smyslové soustavy, zrak, čich, sluch, hmat, chuť…a ukládá je do paměťových bank našeho mozku. Není možné, ani na chvíli pochybovat,
že nahrávání těchto dat je neustálé a
nekonečné, analyzujeme vše okolo sebe, díváme se, posloucháme, cítíme a
následně zařazujeme do jakýchsi škatulek, šuplíků a kartoték naší mysli.
Dokud dostáváme dost údajů, máme mnoho dat ke zpracování a následně i vybavení
si vjemů zpět. Mnoho šuplíků v naší kartotéce je uloženo hlouběji, protože
je naše vyhodnocovací část mysli neuložila „blízko
k otevření“ neb je určila jako „méně
důležité.“ Protože například to, že květiny krásně voní, není tak důležité
jako to, že červená na přechodu znamená stůj. Ne pro vaše přežití.
Analytická mysl nedokáže udělat chybu. Prostě sbírá. Nemýlí se. Například když
se nováček jde potápět, řekne : „neumím potápět“ protože se nikdy potápět
fyzicky nenaučil. Neznamená to že by měl nějaký problém s analytickou
myslí. Ví jak to dělat, ale nenaučil
se to udělat.. Pokud máme ale nedostatek analytických údajů, může dojít k chybnému vyhodnocení
– váš mozek prostě nemá data ! A tady přichází…
Reaktivní mysl.
Milion let se vyvíjí lidská mysl. Pokud jsme ještě nezapomněli na teplá bahna
oceánů, z nichž jsme vylezli před miliardou let na souš, musíme si uvědomit
že lidské myšlení formou analytiky, přišlo až s rozvojem vyšších
kognitivních mozkových funkcí člověka – „počítač“ se vyvinul. Jak tedy fungoval
člověk dříve ?
Máte psa, vymočí se na podlahu. Vymácháte mu v tom čumák, plesknete ho
novinami, prostě ho potrestáte, a jeho vjemy fungující mnohem jednodušeji než
člověka, mu spojí akci s reakcí ve smyslu : Vyčural jsem se na podlahu =
zvýšená agrese sluchového vjemu od vůdce smečky = fyzická bolest = trest =
vyčural jsem se na podlahu = trest = fyzická bolest = atd… reaktivní mysl
přemýšlí ve stejnostech. Jedno se rovná druhému (vyčural jsem se = trest).
Naopak systém odměn : cukr (již ne bič) a procházka venku v parku, stejný
úkon a pochvala vedou k tomu, že se naučí dělat správné rozhodnutí i při
inteligenčním kvocientu psa. Vymočení =
jedině venku = pochvala.
Reaktivní mysl přebírá vládu nad fungováním člověka a je funkční u lidské
bytosti především ve stavech tzv „nevědomí“,
kdy to Analytická vzdá, zamává bílým
praporem a vypne se a naše činy již řídí systém vycházející z dob, kdy pes
byl ještě vlkem, eufemisticky řečeno. Ano, k tomu dochází a nejjednodušším
spouštěčem oného je bolestivý engram
(vzpomínka, vjem, podnět).
Nejjednodušším příkladem je otrava alkoholem – opilost. Analýza situace je
zkreslená, smrdíš, jsi zpocenej a táhne to z tebe a přesto si myslíš že
jsi král a neodolatelnej, protože jsi svoje IQ ztratil a je z tebe opočlověk
co chce „samici a banán.“ Reaktivní mysl přebírá vládu a ty si pak druhý den
říkáš : „to jsem vůbec nebyl ja..“
Taky nebyl. Ne tak, jak jsi zvyklý sám sebe vidět.
Reaktivní mysl je přežitek, který by
v našem životě neměl mít žádný
prostor k fungování. Základním procesem organismu složeného
z buněk, je PŘEŽÍT. Fight or escape systém již dávno není to, co bychom
potřebovali k přežití. Dnes nás nic neohrožuje, nemusíme bojovat o
potravu, lovit, válčit, atd. Bohužel ve stavu nevědomí, fungujíce na systémech
akce a reakce – viz třeba bezduché
sledování reklam = jdu a koupím si to v krámě = potěšení z konzumu =
co je zase nového = jdu a koupím si to = chvilkové potěšení atd žije dnes
většina populace.
Vztaženo k freedivingu jde o princip složitého naprosto koncentrovaného a
vědomého neustálého analyzování situace. Dostaneme se později. Toto je
naprostou nutností, a používat v tréninku jakékoliv dekoncentrační
techniky atd je v začátcích vašeho potápění naprosto mimo mísu. Leč
nebojte, nejdřív výuka, pak pochopení.
Somatická mysl.
Somatická mysl je pohybovou myslí,
která poté, co Analytická (a nebo bohužel Reaktivní) mysl vytvoří rozhodnutí,
převede v pohyb, čin, úkon.
Například jsem se rozhodl, že teď vstanu. Přišlo logické vyustění na základě
podnětů : použijme třeba žízeň, ajajajaj. : ) Analýza situace na úrovni chemoreceptorů
vyústila v příkaz : „Zvedni se, jdi
se napít.“ A somatická mysl tak učinila.
Bohužel se dostáváme k příčině většiny problémů současných nemocí – a to
je síla autosugesce na základě engramů, vedoucích k tzv psychosomatické poruše. A již jsme
skoro na konci úvodní části.
Konečně jdeme do toho freedivingu, ano ?
Naučit se porozumět fungování lidské mysli, je naučit se „nechybovat“, protože se do sebe dokážete vcítit, z.a.n.a.l.y.z.o.v.a.t. situaci a
následně toho vykonat správné rozhodnutí, vedoucí k vylepšení současného
okamžiku. Pokud toto nebudete schopni, neustále se budete točit na úrovni „no
control autopilot systému“ kdy tělo jde, tělo se obleče, tělo si zapálí prví
cigaretu, pohádá se se šéfem, tělo se naštve v práci, onemocní, přežere
se, atd.
Pojďte na to.
Druhá část : FREEDIVING A
PSYCHOSOMATICKÉ PORUCHY – PŘEDCHÁZENÍ A JEJICH ŘEŠENÍ.
Musím vám naprosto narovinu říct, že jste si vybrali nejtěžší sport na planetě zemi. Vybrali jste si nejkomplexnější výkon, odvíjející se od naprosté souhry psychiky, fyzičky, psychosomatiky. Trénink na freediving by se tedy neměl skládat jen z fyzické části, ale i z psychické přípravy stran neustálé analýzy toho, co právě dělám. (až dokud nebudu tak dobrý, že budu moci „vypnout“, viz níže)
Obecně jsme si napsali, že základní funkcí mnohobuněčného organismu tvořící člověka, je přežít. Dýchat, jíst, pít, rozmnožovat se. Je to pro nás přirozené, a my hledáme celý život tu možnost, jak zlepšit přežití druhu, avšak naprosto správě nadřazené sobecké přežití jednotlivce.
Obecně se dál dá říct, že vše co v životě děláte je poškozování.
Narodíte se, a začnete se poškozovat, až se poškodíte natolik, že umřete. Buňky časem ztrácí elasticitu, schopnost regenerace, svalová vlákna výkonost, vše se opotřebovává (poškozuje) až práh poškození přeroste míru schopnosti udržet vás v naživu, a vy umíráte.
Sport, je fyzické poškození. Psychické aberace vztahů, pracovního stresu jsou také poškození. Nutriční stres špatného jídla, nedostatku spánku, zloba, vztek ,agrese, to vše ubírá čas z vašeho „životního konta“ a tím se musí dát za pravdu že : všeho moc škodí. Profetujete se ve 3O do takové míry nefunkčnosti, že umřete. Poškodíte se při autonehodě tak, že umřete. Tak to je, vše končí poškozením organismu hraničního charakteru.
Freediving je sport, který obsahuje ve svém tréninku bezesporu velký fyzický výkon. Vás systém jede jen chvíli v režimu na který je zvyklý, což je režim aerobní fáze fungování, tedy fungování při standartním přísunu kyslíku. V této fázi je freediving čistě o výkonu, hydrodynamice, tréninku fyzičky a odladění vybavení a neliší se zásadně od jiných tréninků jako je běh, cyklistika, plavání, atd. Krom fází, kdy pracujete na kole, běhu atd při tzv „kyslíkovém dluhu,“ tj, anaerobním systému. Např sprint do kopce, atd.
Freediving je v těchto momentech obrovským náporem na vaší psychiku, protože ať již běžíte nebo jedete na kole na kys.dluh, stále ANALYZUJETE situaci a váš mozek ví, že kdykoliv můžete přestat a ubrat a přežijete. Atavistické strachy tu nejsou na místě.
Zato freediving, už od začátku vašeho zanoření obličeje do vody krom potápěčského reflexu savců spouští také systém Analýza vs Reakce – Analytické versus Reaktivní část mysli.
Na úrovni podnětů dojde k navození stavů mysli, jež
rychle přechází (samozřejmě na úrovni trénovaných freediverů ne až tak rychle,
neboť mají podporu v kontinuu dlouhotrvajících tréninků) k ztlumení analýz situace a rozvoji fungování
„boj o přežití“.
Co se tedy principiálně v těle děje ?
1, Zanořil jsi obličej do vody.
2, receptory okolo dýchacích cest vyhodnotí problém a mozek spustí M.D.R
(potápěčský reflex savců)
3, optimalizace zdrojů spotřeby kyslíku..
(Vše se děje v řádu sekund.)
4, řešení situace stran analýzy : "Vím,
dělám freediving, nemám problém, baví mě to, chci zadržovat dech, statika je
dobrá, chci se posunout.
5, začíná převažovat „boj o přežití“. Analytická
mysl se psychosugescí na danou činnost přestane
snažit o neustále zbytečné bojování s „nápravou situace“ a vzdává to.
6, Něco vás ale musí řídit. Nastupuje
reaktivní část mysli. (především u špatně adaptovaných, netrénovaných
jedinců).
7, Začínáme přemýšlet ve stejnostech. Freediving = zádrž dechu = bolest =
nepříjemné pocity = freediving.
8, končíme statiku, a z ní si odnášíme v sobě špatný engram.
Freediving = nepříjemný pocit. Freediving = dušení se. Freediving = bolest.
Bolest = freediving. A problém je na světě. Při jakékoliv další zádrži dechu,
se tyto spuštěče vynoří z našich paměťových bank jako něco, co již známe a
naskočí systém Freediving = nepříjemný
pocit.
Je nedílnou součástí v tréninku freedivera neustálá koncentrace, analýza a
sebereflexe v každé vteřině vašeho ponoru, VE CHVÍLÍCH KDY PONOR PŘESTÁVÁ
BÝT PŘÍJEMNÝ. Neustálé lpění na vědomí, udržování statusu quo : „ano, vím že držím dech, vím kde je hladina,
kde je buddy, že si budu sundávat masku, že udělám protokol, že nemám žádný
problém, že se mi to líbí…atd“ je cesta, kterou musíte jít, jinak
z vás nebude nikdy lepší freediver než ten, který tupě dře a opakuje stále
ty samé pohyby, řeší stravu a ploutve a nikdy si nedokáže připustit, že
mentální koučink je to, co ho dělí od „úspěšných.“
Rada : KAŽDÝ TRÉNINK SKONČETE JEDNÍM PONOREM „ČISTĚ PRO RADOST“. Do tréninků
jděte odpočatí, namotivovaní, s jasným cílem a tréninkovým plánem !!!!!
VYROVNÁVÁNÍ : Aberace, tedy poškození stran vytvoření ENGRAMU například pro
Equalizační techniky.
př. Č.1 : Běžíte svůj nejdelší běh. Jste za ¾ vašeho běhu a přichází určitě
chvíle, kdy je čas pilovat techniku. Na konci výkonu už nikdo neběží hezky. Jste unavení, ztuhlí, nesoustředění, fouká vám
na hlavu, je zima, žízeň, prostě se necítíte příjemně.
př. Č.2 : Máte bolesti břicha, hlavy, nebo jste se zranili. Chcete se stočit do
klubíčka, udělat si čaj, odpočinout si, a ne jít třeba zrovna teď na kolo, nebo
tak. Necítíte se příjemně. A teď vám někdo řekne…uvolni se, raduj, atd. Jde to
? Nejde.
příklad číslo 3 : freediving.
Tak přesně pro tohle je freediving tak těžký sport. Nadechl jsi se. Jdeš pod vodu, kde jsi nikdy nebyl. Musíš dělat 1O
správných úkonů. Dobře se zanořit, správně se nadechnout, být blízko lana,
nepokopat ostatní, mít správně pozici hlavy, udržovat streamlining, a dalších
1OO věcí které musí být v korespondenci a do toho, všechny dělat HNED a
hlavně s ohledem na správné vyrovnávání – stres, strest, stres – a do toho
vám mozek posílá signály reaktivní mysli (protože analytická to vzdala, tady
ještě nebyla, nemá údaje k vyhodnocování): „nepřežiješ, jsi pod vodou, voda = dušení = topení = freediving =
bolest“ prostě vše, co jsi si vytvořil při posouvání svých statik a tvrdém
tréninku vzdáleností bez pochopení
fungování mysli – tady se vše děje rychleji a intenzivněji a my po tobě
chceme tolik !
A v tuhle chvíli, když jsi celý sevřený, zničený na psychice a Reakce
vládne ti řeknu : „uvolni se a
vyrovnávej. Povol měkké patro, a každý kop foukni do uší.“ To nepůjde. Již
moc jsi v módu „bojuji, a chci pryč“
na to, aby to šlo hladce a v poklidu.
U mnoha lidí tento problém nastává již po pouhém zanoření obličeje do vody a nebo při pouhém zvukovém vjemu :uslyšíte slovo "VYROVÁVEJ, FOUKEJ DO UŠÍ" (!!!) Atavistické strachy z topení, vniknutí vody do nosu, atd vedou
k zavření nosohltanové přepážky naprosto nevědomky, stažení do sebe a
vnitřní tenzi, protože si na určitých úrovních z minulosti vybavíte jeden,
dva, tři podněty situací, korelujících s touto – „topení v dětství, strach z uzavřených prostor, když tě jako
malého zavřeli do spacáku, cokoliv“ – a tento engram vás psychosomaticky
ovládne natolik, že vám to ve vodě, (ač na suchu to jde,) nevyrovná.
Při hloubkovém freedivingu.
Hloubkový freediving je specifikum samo o sobě. Zde by měla díky rozfázovanosti
ponoru do několika hladin převážit
technika ponoru nad dekoncentrací atd. To znamená ve svém ponoru především
najezdit techniku všech částí.
1.Zanoření (pro začátečníky i pokročilé
vždy že šnorchlu)
1a, Koukáte se dolů a analyzujete
situaci, sbíráte data. Jsem pod vodou, ale dýchám. Říkáte si : „Mohu být pod vodou, a dýchat. Nemám problém
být pod vodou a dýchat. Na chvíli zadržím dech…a zase dýchám. Nemám problém
dýchat. I když jsem pod vodou.“
1b, Pokračujete : „Za chvíli se nadechnu a jdu objevovat co je
dole. Nejdu na výkon. Jdu se podívat dolů. Už jsem tam byl. Znám to tam. Mám
hodně vzduchu. Mohu dýchat pod vodou, hele, právě dýchám. Trochu si zakopu,
teším se na to. Jsem uvolněný a chci dolů, protože mohu dýchat.“
2.Ponor.
a, Prvních 10m : Srovnávám techniku,
kašlu na kopy jak z katalogu, první metry to rozjedeme a hlavně budu
foukat do uší. Prostě prvních 10m každý kickcycle (levá- pravá) vyrovnám.
Počítám kopy.
b, Druhých 10m : zužuji kopy, stále equalizuji
každý kop. Blíží se 2Om a naposledy do toho kopnu.
c, Fáze volného pádu. Pustím ruku co
jsme měli nad hlavou podél těla, a padám, opět počítám – tentokráte Equalizace.
Tyto fáze trénujte. Stále, do
zblbnutí, dokola, prvních 1O druhých 1O a pak jednou kopnout a někam dojet. A
dokola. A pořád. Až najednou to bude automatika.
A s ní, může
konečně přijít to stále omílané a preferované uvolnění mysli. Teprve tehdy,
když si všechny fáze váš mozek „najezdí“, somatika vytvoří pohybové vzory, psychika
přijme freediving jako ne boj o přežití
ale výkon, tak teprve tehdy, jste
psychicky připravení na to, dělat ten nejsložitější sport na planetě zemi, neboť
korelace systémů v těle musí být a nyní i je, absolutní.
Freediving je tedy více než cokoliv jiného o pochopení celého toho sportu. Víte
po kurzu hodně o fyziologii, tréningách, výživě, a díky tomuto článku začínáte
mít lehké povědomí o tom, na jakých pricipech a vzorech funguje v životě
lidská mysl.
Nedokáži dostatečně zdůraznit, jak vám pochopení a postavení vašich
mentantských schopností a analytického logického uvažování bez emotivních
výlevů přinese vylepšení v životě.
Pochopíte jak fungujete, odkryjete to neznámo ve vás, vyčistíte šuplíky ve vaší
mysli které neustále otvírány očerňovaly váš den a život, prostě se stanete
vědomě řízenou lidskou bytostí – díky pochopení vlastních duševních schopností.
Tak, toliko ode mne.
Přeji vám mnoho dalších vědomě řízených prožitků v životě. Přeji vám, aby
jste vždy věděli, odkud jdete, kam směřujete, proč jednáte tak jak jednáte a
aby účelem celého toho bylo nejen život v nevědomí přežít, ale hlavně ho
prožít.
A užít.
Martin Cheníček
Pimp Your Life Academy.
PimpYourLife@icloud.com