– poslední skupinka běženců
– a třešička na dortíčku u nás vevnitř.
- Díky, moc.
Učím ten běh velice rád. Proč vlastně běh, mohl by si člověk říct, no když je tolik lepších způsobů jak se hejbat.
V posteli, na károšce, nebo třeba v autě či na kole.
Inu, jako, jasně, je to tak.
Ale jen běh, ti přidá lehkost v hlavě – protože jen díky němu se dokážeš svými silami bez vybavení rychle přesunout někam. Je to jakýsi návrat ke kořenům, prostě je to přirozené – stejně tak jako freediving : )
A návykové, když to děláš správně tak i zdravé. A s lehkostí. A k tomuto mottu kempu jsme si tu s dvaceti běžencema směřovali poslední tři dny.
Jak to u nás probíhá, již bylo napsáno 1OOx. Už jsem vás toho naučil dost, ale stejně, vždy před kurzem a že lichy byly stovky za posledních pár let, cítím jakési vzrušení, jako než se vrhneš ze skály do hluboký vody. Jaký ty lidi budou ? Pujde jim to ? Nebude někdo prudit ? Nebo nebude někdo moc hádavý, egoistický, či prostě jen divný ?
Nikdy to tak není.
A tenhle kurz, snad i proto, že byl letos poslední, byl v partě co přijela prostě a jednoduše – ZA ODMĚNU.
Fakt jste byli super. Nasmál jsme se jak nikdy, proběhl se s partou super lidí, dostal dárečky, večer jsme ogrilovali všechno co dřív lezlo nebo žilo ve skleníku, a proběhali lesy Ralska. Opět je tu za 2,5 dne 30km a jak ! Dokonce jsme i zavedli mechanismus Petra Heiníka : „Když uvisíš…“ a poprvé jsme zkusili i hledání ztracenců po lesích vojenského prostoru.
Vedli jsme debaty o obuvi, tréningkovách konceptech, stravě a běhách do kopce, z kopce, kadenci, kyčlích, hlavě, psychologii i výživě pro běhání.
Dělali jsme toho moc. A stále na nás svítili sluníčko, vjakési korespondenci s tím, jak jsem se cítil já a Mirka. Skvěle. Slunečně. Běžecky.
Jako hele, fakt jo. Ne, víc toho nenapíšu, protože ti kdo tu byli, tak ví, a ti kdo ne…by zbytečně upadli do deprese, že tu měli být. Takže tak.
Jediné co snad bych ještě dodat, je :
Děkujeme. Přidali jste běh s lehkostí do svého života. A byla tu s váma radost být.
My
Vám
děkujeme.
Jako fakt, upřímně, narovinu, bez kliček a klišé.
Díky.
Martin a Miri
