Pranayama Yoga week…
Právě jsme naposledy vydechli.
No, prostě výdech, nádech, výdech a konec.
A v tomhle rytmu celý poslední týden.
A vy, teď, pomocí slov a fotek, s námi.
Yoga week level 2, je pro lidičky, které jsme měli u nás na kurzech jogy a freedivingu. Již to tak musí být, protože tady chceme navazovat na to, co jsme již udělali během našich kurzů v tělocvičně…a bazéně. O tom primárně tenhle týden byl.
Rozpis byl jasný – ranní cvičení na hodinku a půl. Pak freediving, možnost jet či neje, a nevedené tréningy – takže jen zajištění setupu bojek, lan, a dovezení na lokalitu a zpět. Prostě, možnost potrénovat každý sám. Večer po návratu joga. Core, kalistenika, poweryoga, cokoliv vás napadne – s následnými meditačními dechovými technikami, rozšiřujícími vaše nádechové schopnosti…a večer grilovačky, kecačky, doplňování železa červeným vínem…
Jako sliboval jsem si od tohoto týden mnoho. A dostal jsem víc.
Přijela Klárka, Hanka, Ota, Henďa a Magdí, a z minulého týdne tu zůstal Vojta s Luckou, a dorazil i Míra Čermák – no prostě zase full house : )
Abych tak shrnul, co jsme dělali, a na vše si (a moc rád zavzpomínal) a vypíchl, co mi nejvíc utkvělo v paměti… ?
Pondělí.
Hned první den, vrak Ledenik. Otočila se voda, protože vítr, vítr přinesl míchání mas, full moon, a je to tady. Z 26 stp C šla voda rázem na 21, což přineslo novou výzvu – a to vydrž tam dvě hodiny. Na ledenik jsme vyrazili i proto, že jsem ho slíbil Jirkovi Olivovi, a protože chce pádlovat brzy dál (a už pádluje) tak jsme to vyfrkli udělat.
Ledenik. Nikdy neomrzí. Já si plaval dynamiky, s Jirkou jsme koukli na Bubáka (a je tam) a Henďa chodil dolů jak kdyby topil roky…
Úterý.
První deep tréning s Vojtou, Mírou, Luckou a Otou. Lucka jako instruktor, vedla tu jejich bójku rukou pevnou a protože my s Vojtou jsme jeli jeho tréninkový plán deep dives, sledoval jsem je ušima a moc se mi to líbilo. Safety first…a 15m začali kluci (s Pool only) chodit. Večer nádherný cvíčo na západu slunce na konci ostrova, ach jo, tohle já mohu a mohu to moc. Fakt. Tyhlemkomunitní večery, ty jsou mi vším. Po západu, a zasyčení, se loučíme s Jirkou, dáváme si vysokejch 5 a Jirka jede dál, vstří cestě co šplouchá do nekonečna.
Středa.
Deep day vol 2. Ráno jedem partner yogu, která lidi fakt baví - senedivím. Najednou je z toho společenskej sport, ne jen individuální zábava/opruz, jak to kdo bere : ) U některých jedinců ladíme jejich další posuny, protože síla bez flexibility je NIC a naopak, také. I proto večer pak jedme opravdu hardcore powerjogu. A přes den, který byl fakt povedený, a bez vlnek, tam padají i nějaké hodnoty. Vojta se blíží stále hlouběji, a já si taky pod 5Om spadnu…
Čtvrtek.
Jeden den našich kurzů mám vyčleněný jako okénko do mého života. Protože měli by jste vídat východy a západy slunce. Já chodím. Často. Miluji to. Ráno, je tolik času…i teď, je 4:45 a já píši report…a koukám na stříbrný oceán, s jedinou loďkou tam… Ve čtvrtek tedy jedeme na nejvyšší bod ostrova ( a on je to fakt kopec !) a ráno, když to vypukne, cvičíme. Dýcháme. Stavíme mužiky. Cítíme nekonečnou lehkost bytí. Nebo teda já. Pro tohle, tyhle pocity, již dlouho žiju. Měníme se, s každým nádechem. Jako, jo. Den pokračuje, bereme člun a plno benzínu a jedeme na Veli Rat, na vrak, kde je sice mrak turistů, ale taky moře zábavy…a já opět vidím, že i mělký věci mohou pro studenty být zábava. Henďa je démon, proejzá ty ouzký vnitřní prostory, fakt se nebojí, z toho něco bude…z tohodle kluka. Vojta je tak zlatej, že u půjčuje neopren…jako, Vojto, karma.. Cestou zpět jedme ještě přes Ledenik, další vrak, jako second dive. Totálně mrtvý přijíždíme odpoledne domů, nakládáme si porci kliků navíc a po sprše…jedeme Zadar, na západ slunce a večeři. I tohle mam moc rád. Jak si mlaskaj ty svoje zmrzlinky, kafíčka, pizzy posypaný gainerem. A moc si to užívaj. A pak to zasyčelo. A strašně dlouhej den skončil. Od úsvitu, do soumraku.
Pátek.
Last day. Cože ? To snad ne. Ráno děláme tedy další porci, další kus jogy. Meditace pomocí dechu, roztahování flexibility pomocí dechu, ovládání hlasivkové štěrbiny a glotisu, teorie velkých nádechů, a pak, po lehké snídani, a odpočinku, finální den hloubek. A tam, se daří. Vojta, konečně prolamuje své skleněné dno, a dopadává si na limit FII kurzů level 2, což je 4Om, Henďa a Ota – gratulace moc, protože v naprostém komfortu dolaďují level 1 oceanman (20m) a všem se daří, tak moc. Já zjištuji, že pod 5Om je děsná zima, ale kupodivu mi je skvěle a v mouthfilu je vzduchu minimálně na dalších 8 equalizací, a taky…že mám přesně metr za sekundu rychlost. Jsem spokojenej. Poprvé s mono od Radka na větších hloubkách, a super. Fakt. Dlouho pak sedíme na člunu, a povídáme si o tom, co jsme právě udělali. Ota je v hloubkách, oči mu svítí tak, že slunce se má co snažit. Henďa, několikrát PB – a ty mužeš jít hlouběji a hned. A Vojta. Konečně je to tam. Ale karma se neptá, a při vytahování kotvy si bere něco zpět. Oceán ti dal hloubku zadarmo, takže to žebro jsi si musel zlomit až na suchu. Dobře to tak je. Srůstej. Den jede a jede. A cvičíme, a tentokráte je to opravdu tvrdší, a vy konečně chápete, že pozice psa je pozicí těžce odpočinkovou… :)
A večer se povídá, směje, odpočívá, baští a jako častokrát předtím, griluje…
Aby se s poslední nocí tady, celý tenhle týden rozpustil jak mléko v čaji. Jen tam barva nesedí. Modrá je v nich.
Nu, tak a mě se mezitím rozjasnil den. Je sobota, brzy ráno, a mě končí další, v pořadí již 8 mý týden tady. Jeden od druhého dělí jen chvilkové sobotní spočinutí, kdy další a další lidi přijíždějí, a víte…víte…jako víte co ?
Já již nepotřebuji pracovat. Už dlouho ne.
Já…pracovat chci. Chci vám předávat to, nedefinovatelné cosi, co snad cítíte na konci týdne s námi. Jsme člověk, co žije v poklidu vlastní duše. Pomocí sportu objevující nové světy, fyzické i duševní. Snící o tichu a hloubkách v sobě.
A tohle, se snažím předat. Jakoukoliv formou. Formou tvrdého tréninku, nebo večerních seancí. Prostě ukázat že je to možné, kdykoliv, dělat jinak.
Že je možné, mít štastné dětství.
ŽE NENÍ NIKDY POZDĚ, ZAČÍT.
Děkuji, že přijímáte, a dáváte.
Jsme ti v nichž se vše sbíhá.
Ma a Mi a vy,
navždy.
