Voda a voda a voda…
Tak nějak tak by se dal charakterizovat náš poslední turnus
v chorvatsku…ale i víc jiných věcí se událo – takže taková letošní tečka
za naším učením u nás na Viru je vevnitř…
Inu, ten měsíc tam utekl opravdu rychle, a najednou jsme odepisovali poslední
tejden a běžela poslední akce – FREEDIVE ROADTRIP.
Ta nejdůležitější věc asi začala již při skills session – protrhli jsme při
bouři člun (šly obrovský vlny a na bojce jsme štrejchali o dno..) a museli si
pronajmout jinej. Nicméně i díky tomu jsme objevili jinej systém, který ted
budeme používat vlastně pokaždé, a díky němuž máme pořádný hloubky takřka na
dosah ruky.
Tak jsme to ladili. Roadtrip jsem trochu upravil celýmu tomu turnusu, takže dva
dny jsme dělali ještě tréning hloubek pro lidi, co tu ještě nebyli, jako třeba
Vítek 200 klasu a Terka, nebo Tom Nádr se ženou Petrou…
Ten Tom, to je stejně číslo. V červnu nevyrovná pod metr, bojí se bubáka
dole, a o dva měsíce později a jednu operaci kolene dál dává FIM 26,5 metru a
časy ke dvou minutám. Pecka. Petra se pere s Bubákem a vyrovnávání a Vítek
zjištuje, že bejt velikej má svoje úskalí : )
Jeník a Olí taky velice dobře. Jeník je lenoch a hlavně chce ručkovat, a Olí
dává s přehledem 15m hloubky, a to vyrazila jen tak : na vejlet.
Po dvou dnech to balíme a frčíme za krásama Mysu Kamenjak, kde mám pro všechny
nastavenou porcičku jeskyní, průplavů, a daších pecek protože tady jsem jako
doma, už roky.
Nicméně míchá s náma počasí. Největší punkáč mr. Šindrbal si nebere sebou
nic. Nemá kde spát, nemá co jíst, co pít, a ani nemá odvoz ale vše řeší psíma
očima a operativně si ho teda bereme tu my, tu 1OOklady, tu Náderovci : )
Prostě punk.
Punk se umocnuje tím, že leje jako z konve. A to nás ale nemůže moc
rozházet (teda samo po měsící v krásným počasí by mohlo, ale držíme se) a
jdem stejně topit. S Jeníkem šindrbalů už máme super komunikaci pod vodou
i nad, ani si nemusíme vystrčit hlavu z vody a je pohoda, a dokonce tu
potkáváme Andyho a Alici, který dorazili s megaobytkou. Prostě je nás
parta jak z westernu.
Mys kde topím tak rád, je jeden den doslova v obklíčení delfínama a tak se
kocháme jak můžeme. Další dny již topíme jeskyňky a další super spoty na mysu,
proplaváváme v dešti vodopády oken ve vápenocové skále, no prostě nádhera.
A že prší ? Stejně jsi mokrej…
Lidi jsou odvážný, zkušený, a jdou do všeho – za což velkej respekt.
Mirlik například se cítí mnohem lépe v jeskyních, než jen tak obyčejně na „vodě“
a dává průplavy jak nic…a ostatní ani nemluvě.
Večer míváme rozdělané 2 makrýzy dohromady a popíjíme a vaříme jak cikání
venku. Je to pecka, jít spát za svitu blesků…
Nakonec nám pršelo 4 dny. To už bylo fakt hodně, ne kdybychom byli ubytovaní,
ale takhle na punkáče – hm, spíš dost.
Takže jsme se nakonec rozprchli k domovům totálně promočený, ale tak
naprosto spokojený.
A co napsat závěrem.
Byl jsem v chorvatsku měsíc…a víš ty co ? Přirostlo mi to tam k srdci.
Ty ranní cesty do práce…bych za nic nevyměnil. Ani vás, který jste tam k nám
tak hojným počtu zajeli…všem studentům,
kamarádům, přátelům…bylo vás 32 lidiček, který jsem všechny viděl opravdu rád.
Na příští rok chystáme opět velký změny – na všechny se těste a určitě se tu
opět potkáme a sejdeme. Bude mnoho nového, ale zůstaneme tady.
Protože tady jsme doma.
Těšíme se na vás.
A kdy se zase uvidíme ?
Příští víkend na joze v Teplicích ?
Další víkend a joze v Osečné ?
Ten další ?
Nebo na kurzu v Liberci ?
A nebo s Alli na Bali ?
Přijedte...
Martin a Mirka,
FREEDIVING INSTRUCTORS INTERNATIONAL.
