Chorvatsko podruhé… "podzim" na Viru.

Chorvatsko podruhé… "podzim" na Viru.

7. 9. 2014 Blog
Martin
Autor
Martin Cheníček

Jak už asi nadpis napovídá, jsme tu s druhou skupinou, s druhým turnusem, chcete li…a opět mám pro vás shrnutí, o tom, jak bylo, jak se tpilo, a jaké…bylo…POČASÍ.

Protože o počasí to tenhle turnus bylo opravdu hodně. : )



Tak obvykle tu nemíváme zle, jediná bouře co tu byla byla minulý měsíc, a nezastírám, že jsem to skoro nezvládl a z člunu byla málem ponorka a z kurzantů potápky. Ale vše okej, slunce jinak svítilo a bylo dobře.

Naše další session kterou jsme avizovali, byla skills session : na jejím programu je umožněno studentům trénovat hloubky, kdy my s Mirkou jim připravujeme systémy, lana, bojky, člun, děláme safety a prostě se o ně kompletně staráme. Dále já osobně je učím vše okolo hloubek, jogy, fyzio a dechových technik, jak vyrovnávat pod reziduál a t d …

Plán byl tedy jasný, leč…zasáhlo počasí.



První den, vítr dopoledne se mění na vichřici odpoledne a víš ty co ? To se nedá. Venku je zima že bys psa nevyhnal a tak děláme hodně teorie, civčíme jogu a sledujeme jak vlny stále nabírají na síle. Večer je prháním při CORE, a tenhle den mám splněno – udělali jsme mnoho práce navíc stran povídání, a tréninu na suchu, a proto se pak můžeme pověnovat více a více hloubkám, až přijde lepší počasí…



Jo, to lepší počasí…nepřichází ani další den. To už to ale psychicky nerozdýchávám a beru kluky aspoň na tréning zanořování, efektivních kopů a celkově ryclých sestupů pro prvích 1O metrů. Naštěstí jsme na ostrově, a i když je jedno místo pekelně vlnící, na druhé straně je klid a ticho a ani vlnka.

Tak trénujeme.

Večer grilling střídá film o Maestre a Turbridgovi, a my si to užíváme i tak…

Den poté, konečně se moře utišuje, tedy na závětrné straně ostrova. Plán zní tedy jasně, a to je že přejedu s člunem (sám) na tu klidnou stranu. Clun teda odvazuju od bojky, a ve větru a vlnách severní strany se snažím probojovat na jih. Po vylití kýblů vody a cca 1,5 km od břehu za stále sílícího větru zjištuji, že mám definitivně prasklej člun a že nabírám vodu. Následující hodinu se snažím z člunu vyrobit něco, co aspoň trohcu pojede po hladině, tak freediving dnešního dne se pro mě stává freedyingem.
: )

Pujčujeme si jinej člun, tento odvážíme do opravy a pak již topíme a topíme, every day.



A jaké byly výkony ?

Hm….Mno.

EQUALIZACE…euthanasie.
Pořád ty uši, u lidí pořád zlobí…dutiny je třeba mít v pořádku a o uši pečovat…a pak to najednou všem jde…ale občas opět ne…bojujeme s tím jak můžeme a chvilková euforie (Personal bests) je opět další den střídána propadem nálad když prostě ucho řekne ne, hehe : )

Mirka si dává Personal Best, 18,5 metru, a Honzík Šindrbal také…38,5m FIM. Velice pěkné, velice !



Na konci výletu již jsou všichni hodně unavení. Hodně.
I tak nepolevujeme, dáváme cvičení, Core, Apnea walkingy, probírám s nimi vše okolo tréninkových metod a možností jak se posouvat a takhle se propracováváme až k poslednímu večeru, kdy u vínka a svíček končí další turnus…

Bylo opět moc fine.

A opět nic nekončí – ne pro nás. Vy víte o mě, já vím o vás, a budeme dělat další akce a další roadtripy…jeden začíná právě teď, dnes.

Opět moc děkuji. Nasmál jsem se díky Milanovo rozstřelům, Radkovejm příběhům, Honzíkovo hláškám, a Mirkovejm znalostem živočichů, až me bolela bránice.

Prostě jste byli opět skvělí a doufám, že jsem vám předal dost. Snažil, jsem, se, o to nej, ze mě.

Moc děkuji.
Brzy naviděnou.

Martin A Mirka,
Chorvatsko, Vir.



Martin
Článek pro vás napsal
Martin
Více článku od autora

Jsem Martin Chenicek, a freedivingem se zabývám již roky. Prošel jsem si za svůj život mnoha sporty na vrcholové úrovni, plavu maratony, běhám kolem 100 km týdně, lezu po skalách, závodil jsem 10 let na snowboardu a sjezdovém kole, skáču z letadla a jezdil jsem závody na silničních motorkách. Jsem člověk, který sportu a jakékoliv činnosti v pohybu, dává ve svém životě první místo.

RYCHLÝ KONTAKT