Jak už asi nadpis napovídá, jsme tu s druhou skupinou, s druhým turnusem,
chcete li…a opět mám pro vás shrnutí, o tom, jak bylo, jak se tpilo, a jaké…bylo…POČASÍ.
Protože o počasí to tenhle turnus bylo opravdu hodně. : )
Tak obvykle tu nemíváme zle, jediná bouře co tu byla byla minulý měsíc, a
nezastírám, že jsem to skoro nezvládl a z člunu byla málem ponorka a z kurzantů
potápky. Ale vše okej, slunce jinak svítilo a bylo dobře.
Naše další session kterou jsme avizovali, byla skills session : na jejím
programu je umožněno studentům trénovat hloubky, kdy my s Mirkou jim
připravujeme systémy, lana, bojky, člun, děláme safety a prostě se o ně
kompletně staráme. Dále já osobně je učím vše okolo hloubek, jogy, fyzio a
dechových technik, jak vyrovnávat pod reziduál a t d …
Plán byl tedy jasný, leč…zasáhlo počasí.
První den, vítr dopoledne se mění na vichřici odpoledne a víš ty co ? To se
nedá. Venku je zima že bys psa nevyhnal a tak děláme hodně teorie, civčíme jogu
a sledujeme jak vlny stále nabírají na síle. Večer je prháním při CORE, a
tenhle den mám splněno – udělali jsme mnoho práce navíc stran povídání, a
tréninu na suchu, a proto se pak můžeme pověnovat více a více hloubkám, až
přijde lepší počasí…
Jo, to lepší počasí…nepřichází ani další den. To už to ale psychicky nerozdýchávám
a beru kluky aspoň na tréning zanořování, efektivních kopů a celkově ryclých
sestupů pro prvích 1O metrů. Naštěstí jsme na ostrově, a i když je jedno místo
pekelně vlnící, na druhé straně je klid a ticho a ani vlnka.
Tak trénujeme.
Večer grilling střídá film o Maestre a Turbridgovi, a my si to užíváme i tak…
Den poté, konečně se moře utišuje, tedy na závětrné straně ostrova. Plán zní
tedy jasně, a to je že přejedu s člunem (sám) na tu klidnou stranu. Clun
teda odvazuju od bojky, a ve větru a vlnách severní strany se snažím probojovat
na jih. Po vylití kýblů vody a cca 1,5 km od břehu za stále sílícího větru
zjištuji, že mám definitivně prasklej člun a že nabírám vodu. Následující
hodinu se snažím z člunu vyrobit něco, co aspoň trohcu pojede po hladině,
tak freediving dnešního dne se pro mě stává freedyingem.
: )
Pujčujeme si jinej člun, tento odvážíme do opravy a pak již topíme a topíme,
every day.
A jaké byly výkony ?
Hm….Mno.
EQUALIZACE…euthanasie.
Pořád ty uši, u lidí pořád zlobí…dutiny je třeba mít v pořádku a o uši
pečovat…a pak to najednou všem jde…ale občas opět ne…bojujeme s tím jak můžeme
a chvilková euforie (Personal bests) je opět další den střídána propadem nálad
když prostě ucho řekne ne, hehe : )
Mirka si dává Personal Best, 18,5 metru, a Honzík Šindrbal také…38,5m FIM.
Velice pěkné, velice !
Na konci výletu již jsou všichni hodně unavení. Hodně.
I tak nepolevujeme, dáváme cvičení, Core, Apnea walkingy, probírám s nimi vše
okolo tréninkových metod a možností jak se posouvat a takhle se propracováváme
až k poslednímu večeru, kdy u vínka a svíček končí další turnus…
Bylo opět moc fine.
A opět nic nekončí – ne pro nás. Vy víte o mě, já vím o vás, a budeme dělat
další akce a další roadtripy…jeden začíná právě teď, dnes.
Opět moc děkuji. Nasmál jsem se díky Milanovo rozstřelům, Radkovejm příběhům,
Honzíkovo hláškám, a Mirkovejm znalostem živočichů, až me bolela bránice.
Prostě jste byli opět skvělí a doufám, že jsem vám předal dost. Snažil, jsem,
se, o to nej, ze mě.
Moc děkuji.
Brzy naviděnou.
Martin A Mirka,
Chorvatsko, Vir.