„AHOJ FREEČKA !“
Hlásíme se vám z Chorvatska, kde jsme uspěšně absolvovali první turnus
LEVEL 1 FREEDIVER a víte co ? Nevíte ?
Tak pár věcí se vevnitř dočtete…
Martin, FII.
Tááákže, když jsem před rokem popvé na Bali potkal Oldu, netipl bych si, že
spolu uděláme tolik akcí a na tolika místech. A že to bude tak super.
Takže bylo pro mě překvapení, když mi Olda zavolal a řekl : „přijeď k nám do
Teplic učit na víkend jogu…“ a ještě větším překvapením, když jsem po vypsání
kurzu na Chorvatsko zvedl Oldy telefon, a tam slyším :
„BEREME TO KOMPLET“
„Jak jako komplet?“,táži se…
„No,“ odvětí, „jako že ti to obsazujeme celý. Chcem tam a je nás 11.“
A tak přijeli.
Tentokráte jsem měl skupinu namixovanou z nováčků, scuba veteránů, a
totálních nepotápek, takže bylo opět výzvou uplést ten kurz na míru všem.
Nicméně, proč ne, výzvy já rád, stejně je nejdůležitější a je jedno co učím,
aby se u toho všichni především bavili.
Samozřejmě musí udělat co jim řikám, a splnit limity kurzu, ale především,
nejdůležitější úkol je, si to užít na max.
Takže samo, první den, mnoho teorie, pak praxe a zanořování a kopání a
vyrovnávání a opět teorie, abychom to pak večer po celém dni zhodnotili u
grilovačky. Ukazuje se, že největší problém této skupiny bude : „vyrovnávání
tlaku ve středouší.“
Předělávám tedy lehce program těhle čtyřech dní a na to, abychom všichni
vyrovnali, se zaměřujeme v tréningu ponejvíce. Chodíme dolů hlavou nahoru,
ručkujeme, snažíme se mít krásně průchodné cesty, hodně zavodňujeme, prostě
děláme max pro to, aby všichi dosáhli toho svého pomyslného dna.
Statiky jsou na plánu dalšího dne a tady jsou všichni super, dávají si
protokoly, starají se o sebe poctivě, jsou na sebe hodní, upozornují se když
zatuhávají v oblasti krční páteře, prostě jsou TOP. Tady jsem z nich byl
fakt happy, a např Markétka vylejzala ve 3 minutách (maximální limit kurzu)
uplně růžová jak miminko… : )
Další den jsme již jeli na opravdové hloubky – opět dle limitu FII. 20m tam
teda nepadlo, ale spíš proto, že v hlavách lidí číhal bubák, a nebo jim,
jako Mirovi, nesedělo vybavení…ostatně ten má u mě max obdiv, protože dát 2
minuty statiku když máš masku plnou vody, ehm….ten psychedelickej aspekt že
ležíš ve vodě, nedýcháš, a pomalinku se ti zaplavuje obličej vodou…RESPEKT.
Ano, půjčovali jsme mu VŠECHNY JINÉ masky…ale sedla až ta z kauflandu za
30 kč.
Fakt : )
A takhle jsme se propotápěli k poslednímu dni.
Poslední den už to byl fakt tréning. Hrál jsem jim blackouty, nechal se topit,
honil je nahoru a dolů, a snažil se předat tenhle poslední den naprosté maximum
ze sebe.
Ukočírovat tuhle velkou skupinu se zdálo jako problém, ale nebyl. Proč ?
Zaprvé : byli totiž super – přesní, cílevědomí, dochvilní, pozorní, vstřícní. Nikdy
se na ně nikde nečekalo, a poslouchali pokyny, za což mají mé veliké díky. Když
se cvičila JOGA ráno od 8 h, byli tam za 3 minutky 8. Když se odjíždělo v 9:30,
byli u aut v 9:30.
Prostě studenti, jaké bych si přál vždy.
Za druhé, měl jsme dva super pomocníky.
Carlose z Nejdku, který má 2O m výkony kdykoliv si vzpomene, a nemusí se
připravovat, na zavelení : „Di dolu.“ Jde dolu a dává…a Mirku, mou ženu, která
je…DOBRÁ ŽENA. Řídí loď, vaří, uklízí, nalejvá panáky, pere, trhá fíky, směje
se, potápí stále hlouběji, připravuje grill, a je Anděl.
Tihle dva lidičkové mi to tu udělali mnohem lehčí, než by se u takhle velké
skupiny mohlo zdát. Prostě díky.
Tak takhle to tu chodilo, a když se pak přiblížila finální grill párty od
hvězdnatou oblohou, bylo mi líto, že to tak rychle uteklo.
Ale nesmutníme. Vyměnili jsme si hodně, vy jste dali mě a já dal vám, a protože
Olda se loučil slovy : „tak 20.9 v Teplicích na Józe ?“ věděl jsem, že se
vlastně neloučíme.
Brzy se uvidíme.
Těším se.
A moc, velice děkuji.
Martin a Mirka,
FREEDIVING INSTRUCTORS INTERNATIONAL.
