Inu, jak občas píšu, je třeba zalomit šipku do jakékoliv louže, takže když jsem začal být frustrovaný z toho, že jsem
a, dlouho neviděl svoje kámoše,
b, dlouho neviděl krásnou zelenou barvu
vymyslel jsem akci pro přátele - a to se po dvou a půl letech konečně zanořit v českém lomu a ukázat studentům, jak vypadá opravdovej zelenej bubák.
REPORT OD ANDYHO - uvnitř.
Když
teda Čárys naplánoval lesní party v Gotce, které mělo předcházet nějaký
topení v pocestělomu v Miličíně, hned se toho chytlo pár topičů, jenž
objevilo krásy podmořského světa na nádech a nechalo ze zlákat do pravý
český LOM. Ten v Miličíně není z největších ani nejhlubších, ale pro
nějaký to zatopení a vyzkoušení jestli choděj uši to bohatě stačí.
Namlsaný povětšině z čirého moře v Chorvatsku se tedy sjíždíme takhel
při pondělku u vylidňujícího se lomu. Na obloze se totiž začíná střídat
víc než padesát odstínů šedi, jenž nevěstí zrovna přívětivý počasí. To
nám ale nebrání v tom, možná ba právě naopak, nasoukat se do neoprenu a
přečat tuhle blížící se pohromu na druhý straně hladiny.
V
lomu nakonec nezůstává nikdo kromě nás a zvířený vody, od školou, v
době prázdnin nepoviných, děcek, který vzaly ručníky na ramena. Lezem
teda do vody v počtu sedmi statečných, resp. pěti polostatečných v
neoprenech a Jirky, kterej si zapoměl neprozřetelně neopren doma
(nicméně jeho mnoha lety protrénovaný tělo plavčíka nemůže 16-ti st.
voda rozházet) a Mirky, kterou stejně podezřívám, že je vodnice!
A show
může začít.
První
zahřívací ponory, pro zjištění jeslti fungujou uši, okouknout, jestli
je dole bubák a za jak dlouho člověka vyžene ven, si dáváme pěkně
všichni a taky všichni kolektivně zjišťujeme, že jsou místa kde je to
dole zelený a pak jsou taky místa, kde je to dole SUPR zelený! Pak už
ale začíná klasická hra o překvapení Miličínskýho lomu, aneb kdo najde..
no třeba keson, vánoční stromeček, počítač, zlomený pádlo, budku, lyže,
sekačku atd atd. Prostě atrkcí, mraky a zábavy soustu. Tak si tu tak
topíme a hodiny plynou. Z vody nás žene pak už opravdu se houstnoucí
déšť a horšící se viditelnost dole, jak občas kopneš u dna a zvíříš ten
usazenech prach víc, než Sebastien Ogier na argentinský rally.
Spokojený teda lezem z vody a je čas na přesun do Gotky. Tam pak již klasicky víno a matéčko teče proudem a večer se krátí dobrým výhledem zpod zastřešené verandy na rozlehlé louky s ještě lepší společností.
Tak takhle naše propršené pondělí.
-a-