Tak jsem se rozhodl zase po 100 letech napsat něco o vlastním tréninku na Blue Hole, protože jsem tam byl teď s klukama a myslím že by to stálo za zmínku. Minimálně za ty fotky to stojí...tak jdeme na to, ja ?
Oh ja !
Už když jsem přijel z Indonesie, tak jsem se rozhodl,
že bych rád vyrazil ještě nějak v unoru taky trochu zapotápět já – a oveřit
si zase ty změny v tréninku co jsem provedl, budou li k něčemu a
změní li se vnímání míry námahy při deepdivingu.
Rubal jsem teda v posilce, běhal běžky a lezl stěnu jak zamlada a cítil
jsem se silnej jak mladý hřebeček, a nevyřáděnej jsem byl stejně tak. Ani jedna
zádrž dechu, ani jeden bazén, čistá fyzická příprava a jdeme na to.
Co čert ale nechtěl, v pátek na posledních běžkách před odletem jsem se rozcáknul ve sjezdu jak moucha o přední sklo truckera a bylo vymalováno, pích jsem si hůlku rukojetí do hrudníku a bylo vymalováno. Bolest při každým větším nádechu, no jsem to truhlík.
Valíme ale stejně, páč mi chybí vitamin Sea.
Parta super, TomKa, známý to kryptoměnař vyrazil s námi udělat po půl roce hlídání bankovního sektoru v Nízkozemi nějaký ten dive, Pája Housknédl zhodnotit fyzickou přípravu z Malty, a hlavně po 6 ti letech od ukončení freedivingu – legenda Jožin Zdeněk – který se na tu dobu stal naším kapitánem, páč on je studna informací a umí si hrábnout na dno blue hole !
Bylo to naprosto super. Defakto každý den jsme potápěli hloubky a dycky už jen na Blue Hole, protože před Lighthousem není taková díra a jedem tam podlahu všichni. Bydleli jsme zase u Hassana, kterej zase udeělal kus práce a postavil další baráky a byty, takže kurz kterej tam vypukne už za necelý měsíc s FII studenty, bude opět o něco víc luxusní.
Blue Hole…co o ní napsat. Je to BLUE – HOLE. To je vše, modrá díra…a prd. Jenže…je to nejznámější díra na světě, je v ní naprosto klidná voda a viditelnost tenhle týden byla přes 4Om, kluci vedle viděli z hladiny jejich 40m plate…prostě, TOP. Klidná voda, žádné proudy, panebože já to tady miluju, fakt.
A co jsme dělali ?
S Jožinem jsme měli spolu bojku, proběhly nejdříve nějaké rozpotápěčky do 50m, u Jožky s překvapením že to jde jak před 20 ti kily, a u mě s ohledem na ty žebra, protože tohle teda bolelo trochu a tím jsem i omezil svoje předpoklady na tehne týden na 60max – a Negativky vůbec. Prostě jsem si to přecvakl jako trénink equalizací, což probáhalo – zkoušel jsem jiné navážení, zkoušel jsem ponory bez neckweightu, v novém neoprenu, zkoušel jsem větší nádechy, trochu jinak equalizace pod 40m formou kontinuálnějšího tlačení atd… a super.
Jožka je bůh, chtěl jsem napsat, protože 60m tam v neděli padlo a já jsem z toho měl snad větší radost, než kdybych to s plastovýma bifinama potopil já. Je to krásný sledovat, jak se tyhle věci tělesnou pamětí nezapomínaj, jak věk je jen číslo a nehraje roli, když už jsi tam jednou byl, dycky budeš mít tu hloubku v sobě… a tak to bylo, je a bude.
Moc gratulace.
Pavel a Tomík si taky udělali kus práce především na vyrovnávání, ono to prostě takhle je, je třeba to kontinuálně trénovat a cíleně zkoušet, samo se to neudělá, a kluci do toho šlápli. S Tomkou jsme si pak dali naprosto super Canyon, krásný průplavy, nemám slov, jsi silnej jak Tur bratře, těším se na další kraviny společně kdekoliv, Pavlík to tam pak zapadal taky jak zamlada, ostatně o tom vám pak ještě střihnu video, ok ? Krásný…
Co napsat závěrem, protože tohle byl závěr – příběhy jsou dobrý, když jsou krátký a kdo tam nebyl, měl bejt – zbytky jsou totiž nepřenosný klávesnicí. Takže, pro většinu z vás, my jsme tu a čekáme, a chceme dolů s vámi. A vy ? Jdeme na to.
Díky celé super partě, byl to klid a pro mě obrovskej relax, nestarat se o nic a jen o sebe a svého freedivera dole, prostě vidím to tak že občas si sem na tejden zaletím udělat svoje hloubky. A nemusí to bejt PB. Jen…si ZAPADAT DOLŮ, DO TICHA.
MODRÉ MYŠLENKY VŠEM.
Ma.
