Jsme zpět, po 1O ti dnech na Maltě a z toho 8 dnech a
nocích na katamaranu Valhala.
A o tom, tu napíšu pár vět, protože tohle byla akce, kterou jsme dělali poprvé…
Před rokem mi na Bali Jindra povídá :
„…hele nechceš místo nás na Valhalu na katamaran na Maltu ?“
A já, protože lodě miluju a stejně na ní jednou skončím povídám :
„Jasně, to si piš a Maltu chci stejně objevit !“
A tak jsme vyrazili.
Plány.
Už kolikrát jsem na všech těch kurzech za všechny ty roky říkal – „žádný plán
nepřežije střed s realitou že jo…“ a bylo to tak i ted. Plán nicméně byl
super.
Přiletět, ubytovat se u TomKy, dva tři dny poznávat Maltu a pak vodfrčet s Valhalou
na moře a tyden topit ty nej vraky okolo Malty. Plán je plán…
Realizace.
Přílet na Maltu s Vojtou a Luckou a Miri a v poklidu ubytování u
TomKy. Vše klape, máme luksusní pokoj s výhledem na přístav a fakt musím
říct – Ó my se máme.
Chodíme každý den na ranní jógu do přístavu na molo, já u toho koukám na ty
lodě a vím, že jsem v prdeli. Tyhle krásný domečky na vodě mě zajímají víc
než východy slunce, takže zatímco Miri a Tom koukají na východ, já čumím do
zálivu na lodě houpající se na vodě.
Takhle se procvičujeme ránem, abychom pak vždy zmizeli na nějaké to potápění na
moře. První den nás Tomka bere naproti Exiles na parádní vrak přímo v zálivu,
a další den už jdeme s Miri sami na takovou trochu psychedelii přímo vedle
zaparkované 70m jachty – potopený boat XL 127 z druhé světové války, co
nerozchodil torpédo. Dobře !
Realita.
A je tu den D, nalodění na Maltě. Scházíme se s kapitánem a jdem
vokouknout Valhalu. Ty vole, jako Valhala teda mno, co dodat. Chtělo by to
repasi, asi uplně všeho co vidím, ale my jsme takový pečlivky s Miri, a
tohle má víc much než tejden uleželá mrtvola. Snad se to nepotopí, to zase ne.
Jen ten vnitřek…mno…ehm.
Každopádně naplňujeme lednice proviatem a za klapání dvou malejch deiselovejch
agregátů jedeme vstříc tý zábavě.
Jsme nadržení na freediving víc než puberťák na internet po tejdnu bez signálu,
a tak ještě než přejedeme hlavně směrem na Gozo, stavujeme se opět na Exiles.
Trochu vlny, ale vyvazujeme bojku od Pavla Hosnedla, kterej nám jí milostivě
zapůjčil (děkujeme, vaše blahorodí!) a jsme tak safe před člunama, rozjíždějícíma
tu vlny okolo.
Když jsme dokonale vycachtaní na tomhle vráčku, který je v hloubce okolo
20ti metrů, skáčeme na loď a mizíme směrem severozápad, na Gozo. Protože tady
máme v plánu hodně. Jojo, ty plány.
Den další, P 31 boat.
Jsme o den starší a kotvíme v zátoce Crystal Bay. Jsme trochu nevyspalí,
protože celou noc jel generátor, ale o to víc se chceme jít pohoupat do vody, a
protože je hladina jako sklo (což si mylně myslíme že bude pořád) jdeme do
vody.
Plány jsou jasny ! Dva ponory každej den, vraky, reefy, jeskyně, průplavy – no prostě
milion a jeden kopů do ploutví a je vlastně jedno kde.
P 31 je sesterská loď P29 boatu, ale na rozdíl od ní je mnohem mělčeji, takže
se na ní vrháme lačněji než Halina Pawlovská na svou denní porci mascarpone. Už
po naskákání do vody, se nám otvírá naprosto užasný pohled na loď,sedící v hloubce
22 metrů na bílým písku, a s viditelností která je snad 40+. Prostě
nádnera, a tak to explorujeme. Lezeme po vraku, nakukujeme do děr, objevujeme
vnitřky a dáváme i celej vrak na jeden zázah pěkně vnitřkem. Sem tam se tu
schovává Murénka, tu nějakej plskozubec, mnoho z čeledi parmicovitých, sem
těm nějaký sapínek – mno je vidět že funkce vraku jako obnova života pro malé
rybky je splněna.
Odpoledne ještě dáváme jeskyně v blízkých útesech, rveme se s chobotnicema co nám kradou kameru, baštíme a spíme.
Počasí – dramatizace.
Máme další dny za sebou. Počasí nám začíná ukazovat, že Malta není dle
vyjádření NAPROSTO VŠECH klidné a slunečné místo. Trochu se nám zatahuje, fičí,
a my začínáme tušit, že tenhle tejden tu někdo blitku zalomí jak páťák po
flašce čůča. Sice to vypadá, že jsou všichni zocelení – máme tu partu zkušených
freeček, co už se mou na člnech strávili min měsíc, ale kdo ví, že jo.
Ostatně, učastníci zájezdu na Maltu jsou : Rasto, Alice a Židos, Vojta a Lucka,
Tomáš Kamilo a Tomka a my s Mi. Všichni prostě zkušení.
A o tom to tu hodně je.
Přejíždíme na Blue Hole a Azure window.
Další den se rozhodujeme, že zopakujeme P 29 a pak se přesuneme dál, protože
předpověd je nemilosrdná. Fouká a bouří to, že by Storm z X-menů pověsila
skills na hřebík, takže se volím jet schovat na Blů Lagůn. A když už jsme tady,
tak si vpálíme Blue Hole, ne ?
To, že Azure Window spadlo a není tím pádem na Maltě jedna z ikon, nás ani
moc netankuje, protože jsme jí nikdy předtím neviděli, a ostatně – já z toho
mám radost, protože ted je to pod vodou o nečem jiným – obrovský kusy naprosto
krásnejch bílejch pískovcových skal válející se v monumentálních pozicích
všýde okolo, jsou něco, co mé oko freediverovo ještě nevidělo. Taky ta barva,
je prostě něco, co se pod vodou moc nevidí – je to bílý ! Blbneme tu docela
dost, padám si pár ponorů pod 4Om abych koukl, co je dole a je to prostě
nádhera.
Blue Hole.
Protože počasí ještě neřeklo své poslední slovo ani náhodou, přidává se docela
vítr a vlny. A déšť. Naštěstí freediving je tak super v tom, že už jsi
stejně MOKREJ, takže ti fakt, že na tebe obloha leje vodu víc než Fanánek z Tří
sester pivo nedělá nejmenší problém. K blue hole je to kousek a tady se
moc nerozpakujeme a vrháme se dovnitř, na co taky čekat. Blue Hole je trochu
zklamáním, protože to je taková louže maličká, popravdě snad hezčí mi přijde
Bribiščica cave co máme za barákem v Chorvatsku na Viru. Jediný co je
docela zajímavý je jeskyně na ní navazující, mám od Andyho lampión tak se tam
vrhám směle. Nicméně se tu dá docela dost vyblbnout, a tak to celá partička solí
tam a zpět a tam a zpět, dokud nás zima nerozdělí.
Další dny.
Přichází už kompletní bouře. Každý den leje a to z Malty dělá docela
hardcore vejlet – loď je sice stavěná na hodně, ale například TomKa má místo
spánku waterboarding torture every night – je to prostě peklo. I přes bahenní
vodopády, co se spouští ze skal okolo jdou někteří do vody, a všichni opět volí
odpoledne Blue Hole a Innersea, a prostě chceme bejt komplet wet.
Večery trávíme v družné atmosféře nad kartama, aktivitama, člověče nezlob
se a slivovicí s džinem. Stejně se to celý houpá, ve vodě, na lodi, v noci,
tak proč tomu nedat forsáž i večer.
Dny na Maltě se nám ale krátí, předpověd zhoršuje (to snad už není ani možný) a
my se musíme dostat nějak těch 6 h zpět na jih.
Takže volíme přejezd...
Přejezd.
Připevňujeme co se dá a vyrážíme. A jako, teď bych o tom mohl napsat hodně.
Zkusím aspoň něco, protože to co se dělo zpět – to ani náš kapitán, co je tu 23
týdnů každý rok, ještě nezažil.
Katamaran co má 12,5 metrů regulérně stoupá do nebes, propadá se do dolin a
stoupá opět po úpatích vodních hor. Jako fakt. Nezřídka máme třetinu špičky nad
vodou, a sem tam se objeví šroub.
Takhle pokračujeme na Um Faraud, kde
zjištujeme že tohle se nedá. Vlny jsou snad ještě vetší, a stejně musíme na
jih, už je skoro konec tejdne a do Valetty je to ještě štrák cesty. Tenhle den
tedy s těmato podmínkama bojujeme 6h (!) na oceánu a večer jsme zbitý víc
než Landa po třech kolech s Riku Imonennem. Celkem s radostí kotvíme
ve Valettě a jedme večer na jídlo, což je spíš otázkou co v sobě kdo udrží
: )
KONEC.
A je skoro konec. Děláme nějaký ten výlet po přístavu, hodně cvičíme a
relaxujeme, konečně na poslední den vylejzá slunéčko a my pobalujeme věci a
povídáme, čumíme na racky a je nám dobře.
Večer jdeme všichni do výborný
vegansko-paleo restaurace, kde dostaneš vlastně i emerickou střeví ucpávku,
prostě žaludek každého soudruha potěšen bude, a i my se tešíme.
Nakonec nás TomKa
bere ještě do totálně super klubu jehož jméno jsem už zapoměl, trochu mi
připomínající mé mládí v prvním rokovém klubu po komunistech Vrtulník.
Dávám snad svoje první pivo v životě, radši jen jedno, pěkně s Limetkou
a povídáme o životě, vodě, kolech a je velká pohoda.
Ostatně, ta byla celý týden.
Malta, je OVER.
Malta ukázala svou nepřívětivou tvář, dala nám hodně vody a
naše plány rozmetala silou větru okolo 20m/s, na druhou stranu parta, kterou
jsme tu měli, byla parta do totální nepohody, a jen díky vám to celkově
hodnotím jako POHODU.
Tak, teď jste se v tom ztratili, co ?
: )
Pravdou je, že mě se to takhle líbilo.
Brali jsme každý den, jaký byl, nikdo
nevymrčoval neprudil, všichni topili jak kdyby byli Majtin Těpánek a nakonec,
se dokonce nikdo ani nepoblil. Malta je skončena, a mě tak napadá, co příští
rok v tu samou dobu.
Asi budeme hodně někde.
A o to jde.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat TomKovi, že nám poskytl zázemí, konzultace,
skůtr a svou postel a neutuchající optimismus.
A celé partě, že byla tak super. Fakt, v takhle malé
skupině, díky. Byla to s váma paráda.
Nyní máme před sebou kurz Freedivingu v bazénu. Pak jogu. A pak se s některými
z vás, snad uvidíme na Bali. Když sopka nebouchne. A s kým ne, tak
brzy, někde. Nekončí nic, neloučíme se, všichni dýcháme a koupeme se ve vodě.
Tam, se potkáme.
Ma a Mi,
Děkujeme
