Andy, náš dlouhodobý dopisovatel na 720.cz a dvorní fotograf, Král šumavy se vhrl pod vodu. Kam ?
K nám na Vir. A kvalitní materiál z pera Mistra slova je tady :)
A samo, noblesní fotky.
Děkujeme - a více slov z uhlu pohledu studenta - u nás, na PYL.
ANDY :
Tak
předně je důležitý si ujasnit proč to vlastně dělám. Proč vlastně jedu
na ten Freedive kurz Level II? Je to motivace. Motivace mít plastovou
kartičku s nápisem Freediver Level II. No dobře, tak kecám, ale nějakou
motivaci přeci mít musím. Jinak bych se na ten boot-camp nemohl
dobrovolně přihlásit. Z loňský skills session vím, že se ráno vstávalo
před sedmou, pak hoďka, někdy dýl, na jogu, pak snídaně a hurá do
oceánu, nebo na učebnu. A ani pro letošek to nevypadlo, dle předběžných
informcí jinak. Tou mojí motivací je ale nachodit si nějaký techniky
vyrovávání a hlavně mít pod vodou pocit jisty, sucha a bezpečí.
Muhahahaaa.. Tak jedem!
V
sobtou večer tedy dorážíme na ostrov Vir, Čárysovo přechodný bydliště
na léto a po následujících pár dnů to bude náš base camp. Na neděli
ještě žádný velký topení napánovaný není, protže jedem s Čárysem a Mirli
natáčet nějkou tu omáčku pro video (ano, bude hotový tak do týdne), ale
hned v pondělí ráno je přesně dle místních zvyklostí mástup na učebně a
už se jede výuka a nějaký dejchání. Hned pak přesun do vody a
rozpotápět. Nepouštíme se do žádnejch větších akcí, prostě na pohodu a
co pocity dovolí. Počasí si s náma trochu hraje a večer přichází bouřka
jak z Krkonoškejch pohádek, když se Krakonoš nasral na Trautenberka.
Hromy, blesky, Himlhergotdonrvetrkrucajselement co je tohle za počasí?
Druhej
den pak už ale blue-sky-sunshine a opět potápko a to na dvě vodní
sesion a spousta teorie, Čárys to do nás leje a táhá trumfy na naše
záludný otázky líp, než profesor Farnsworth ve Futuramě. Tím se postupně
plní nejen naše hlavy, ale i další den a tak celkem country padáme do
postele, abysme si hned den následující dali za odměnu session sice jen
jednu, ale za to opravdu parádní a tou je potápění na vraku. 70m dlouhá
obdchodní loď se povaluje asi 20km od našeho ostrova, v hloukách 7 -
25m. Pro novej ryhločlun co tu Čárys má to není větší problém
dosažitelnosti a tak letíme s větrem v čepicích vstříc týhle potovře.
Teda bylo to moje první potápění na vraku (když pominu nějaký jeskyně) a
ten pocit, když člověk leží na hladině a kouká dolu a pod ním se válí
loď je.. ehm.. zajímavej. První ponor k nějakýmu průlezu je pak ještě
zajímější. Tma a bubák číhá za každým rohem a v každý kajutě a vůbec
pocit, že tu ta věc nemá sakra co dělat, je silnější než mrazení v
zádech po prvním zhlídnutí Vetřelce v letním kině a cestě domů přes les.
Prostě je to všude! Jediný co ale někde číhalo, byly malý ryby co se
bály tak, že se mě radši schovávaly za záda se sviští logikou, nevidíš
mě, neulovíš mě.
Čtvrtek pak byl ve znamení největších posunů na hloubkách. Celá skvadra to tam posílala s rostoucí jistotou a večerní další hodiny na učebně jsme doťukli vše potřebné, aby mohl přijít pátek a my si dali další ponory na vraku a nachodili si další a další metry a tavili teorii do praxe jak termit kolejnice. Je prostě potřeba tam ty motohodiny nějak namotat a metry, hloubky a časy tam pak začnou padat samy. Když prostě víš co se děje a pro mě i podstatná věc - proč se to děje, je to pak zábava, protože to jde automaticky.
A
právě o zábavě by to celý mělo být. Pár lidí si teda z kurzu odváží i
moc pěkně posunutý svoje osobní limity, který ale prakticky u celý
skupiny rozhodně nejou jejich limity finální. Všichni totiž lezem z vody
po všech ponorech růžový jak mimina.
Dalo by se toho naspat o tom týdnu ještě moc, obzvláště třeba o tom topení na vraku a novejch průlezech, o tom co za párty se děly po večerech, o stříhání vlasů o nevšední prezentaci, ale snad třeba víc pak řekně ještě video co střihnu a vyjde v příštím týdnu..
Takže další "dovolená" v Chorvatsku - check..
-a-