O Energii.

Dnes trochu jinak.
Asi ani běžecky, ani potápěčsky, prostě…komunitně.
Na pondělí a celý život od Ma.

Píše se rok 2OOO. Šumava, zima, sněží. Já dělám první snowboardový kemp.
Píšou se roky další a pokračujeme v potkávání a společném blbnutí. ROadtripy po ČR s kolama, kdy nás jezdilo taky 16 aut, po nej lokalitách.
První Monaco , společný grilovačky, hory.
Přichází do života freediving. Víkendové lomy s večerníma grilovačkama. Společně se stejně postiženejma lidma.
Kola stále jedou, ale hodně se i slacklinuje. Fesťáky, skály, hory…stále v partách o mnoho lidech.
Přichází domeček v lese a budování bikeparku Monínec. Pro všechny.
A pak – surfcamp v Portu. Dvouměsíční roadtripy po francii s DH partou…
Bali. Jóga.
B.Ě.H.

Když mi tak tenhle život míhá za víčky, otvírám oči…nádech.
Probudil jsem se.
Je 5h ráno, pondělí. Za námi je právě skončený běhací kemp, a u mě v hlavě je jasně vykrystalizovaná myšlenka, co jsem.



Měli bychom v životě hledat své pravé jméno, vcítit se, vnímat, soustředit, a nakonec pochopit, kdo a čím jsme.

Já.
Jsem.
Komunitní.
Člověk.

Je mi tohle setkávání, a sdílení společné radosti (a v Into the Wild je jedna z posledních myšlenek umírajícího kluka ta, že : „Radost je opravdová, když je sdílená…“) ve společnosti stejně zaujatých lidí, vším. Je krásné běhat sám, potápět se do ticha, jít za hranici únavy a tam v otevření nového světa najít sám sebe, ale když si o tom ještě můžeme posdílet zážitky…tak je to něco víc.

Proto my tohle děláme, proto je tohle můj hnací motor a proto se nebojím, že bych někdy došel do stádia, kdy budu sedět s hlavou u zdi a třískat čelem o omítku, protože už toho bude moc.
Já se v tom nacházím, v potkávání se.
Mě to nabíjí.



Již hodně jsem psal o tom, jak by měl člověk hospodařit se silou života. Jednou tu knihu dopíšu, již ted se děsím jejího rozsahu a to má teprve 350 stránek. Jde o sílu beroucí,a dávající. V každém z nás jsou tyhle dvě síly, a ve většině případů – v nerovnováze. Vztahy kluk-holka, rodina, šéf-zaměstnanec, vždy najdeme někoho, kdo víc bere, než dává, víc dává, než bere.
Aniž by pak věděl, odkud se bere dlouhodobý úbytek energie, tápe…není v rovnováze.

My, zdá se, se rozdáváme. Všechny naše víkendy a týdny, až do března 2O17 jsou vaše. Dáváme ? Moc ?

Ne. Nejsem opravdu žádný v tričku s batikou a vonnýma tyčinkama v uších sedící jogín mluvící o energii vzduchu a žití z prány. Ale vím, že víkend, jako byl tenhle, mi ani nedal, ani nevzal víc, než by bylo záhodno.
Vše bylo tak, jak by mělo být. Já dával, vy brali, vy dávali zpět, my se nabíjeli.
NE ?
ANO.

Kaleidoskopy střípků uplynulých tří dní mi potvrzují co píši – a píši to jako velké díky.

Smějící se Terezka, „jakože mě to fakt jako bolí, ale je to super, Máťo…“
Po macatém výběhu do kopce za mnou v předklonu funící Tomáš, opírající se o stehna dlaněmi : „ty voe, to bylo dost…dost super !“
Večerní vyprávění vtipů u cmudících se klobásoidních embryí u nás….“tak ty musíš bejt hodně v pohodě, medvědě !“
To že přijel Vojta, Káťa, Milan, Jana, Leonka na opačko, jen tak si zaběhat, protože : „..tady a s váma je to super…“
Učení přehlídkové chůze na molu školního hřiště…kdy….ale nic, měli jste tu bejt : )

Tohle všechno, díky vám, nám umožnuje pokračovat v tom, co děláme.
Náš vztah, je reciproční. Já, my s Mirliskou vám dáváme hodně. Já se snažím najít řešení, Mirliska dělá tu miliardu úkonů v pozadí, které nejsou vidět, ale JÁ JE LÁSKO VIDÍM. A vy, vy nám do toho výše popsanými chvilkami, vracíte Energii do vás námi vkládanou.
Fakt.
Díky vám.

Běhali jsme, skákali přes kaluže, uplatili počasí, snědli pudink, protáhli nohy, vyndali klíšťata, sundali boty, uklidinili mysl, přidali běh do našich životů. Ano, taky jsem mohl  tenhle report napsat touhle jedinou předchozí větou rozvitou. Ale to by nebylo vše v rovnováze. Potřeboval jsem, ještě jednou naposledy, si vzít něco od vás. Ty 4 minuty které jste to četli.
Nyní, jsem udělal tečku za víkendem. Opět, nastolením rovnováhy sil dávajících, a beroucích. Nyní, a snad i ve vás, se vše sbíhá. Nejste ani ti, kdo příliš bedou, nebo příliš dávají. Běh vám toto vyrovná. Pokud v práci moc vzali, běh vrátí. Pokud jste moc brali vy, energie při běhu vydaná, vás přetlaků zbaví.

Tak to je a tak to bude.

Děkujeme.

Douška na závěr.
Jedeme dál. Nyní skončili běhací kempy, jogy, a přichází konec jara. My se vrhneme pod vodu. Začínají měsíce našlapané jedním kurzem za druhým v Chorvatsku. Děsně se těším. A vůbec se již nebojím. Neboť vím, jak s energiemi nakládat. Tichý kout pro mě samotného je stejně důležitý, jako smích komunity.
Jdeme na to.
Do dnů a životů, co nás čekají.
Stojíme pevně jako pilíř – a rozbíháme nový den.


První den zbytku našeho života.
Probudili jsme se.
Dobré ráno.
Dobrý den.
Dobrou…
Energii.

Martin Cheníček a Mirlik Pytlík

FII - FREEDIVING
INSTRUCTORS
INTERNATIONAL

PimpYourLife.cz academy
Level I instructor
Level II instructor
Asistant instructor
Pranayama instructor
Advanced safety
CPR, OXY provider

eMail : seven20@volny.cz
Freedive web : www.PimpYourLife.cz
Lifestyle MAG :www.720.cz
Facebook : www.facebook.com/720.cz
Skype : carys720
Martin GSM : +420 777 266 305
Mirka GSM : +420 602 626 184


PS : Ještě bude letos jeden !!!